Andrej Hryc alias Boris ze seriálu Ulice: Politici jsou převážně smradi!

Kuba>

V televizním seriálu Ulice hraje světského Borise Nekonečného, dominantního vůdce rozvětvené rodiny. I v jiných rolích patří slovenský herec Andrej Hryc (60) k představitelům drsných a neústupných chlapíků. Ve skutečnosti je stejně tvrdý a zásadový jako ve fi lmu a za čest své manželky se nedávno neváhal porvat přímo na ulici. Už dvanáct let je honorárním konzulem Seychelské republiky na Slovensku a jeho jediným koníčkem je práce. Po předloňské tragické autonehodě svého syna přehodnotil svůj život a přestal plánovat budoucnost. „Od této chvíle žiji ze dne na den,“ řekl v rozhovoru pro Nedělní Aha!

V »nováckém« televizním seriálu Ulice přesvědčivě hrajete světského Borise Nekonečného. Jaké povolání byste si pro sebe dokázal představit, kdybyste nebyl hercem?

„Kdybych si dnes mohl vybrat povolání, asi bych byl právníkem. Jak jinak než z finančních důvodů.“

Andrej Hryc jako Boris Nekonečný ze seriálu Ulice.

Vaši předkové vyšli ze směsice čtyř národů: polského, ruského, maďarského a ukrajinského. Ovládáte některý z těchto jazyků?

„Ukrajinsky a polsky rozumím, ale hovořím jen anglicky a rusky. A v maďarštině ovládám všechna sprostá slova a ještě pár neslušných písniček a vtipů.“

Jste prototyp drsného chlapa. Pral jste se někdy, když to bylo zapotřebí?

„Když jsem vyrůstal, můj otec seděl v komunistickém vězení. Ve značné míře mě vychovávala ulice. A ta mě naučila, že když dostanu facku, musím vrátit dvě, abych nedostal přes držku podruhé. Samozřejmě, že jsem se v životě popral vícekrát. A určitě se ještě párkrát pobiju.“

Kdy jste se popral naposledy?

„Nedávno jsem dal jednomu pánovi facku přímo na ulici, protože byl sprostý na moji manželku.“

Andrej Hryc s manželkou Veronikou na Českém lvu. Čest své ženy nedávno bránil vlastníma rukama na ulici.

Jste ženatý přes 30 let. Jak se díváte na častý jev dnešní společnosti, že úspěšní muži vymění ve zralém věku své manželky za mladší?

„Život mě naučil nekomentovat počínání jiných lidí. Člověk nikdy neví, co ho potká, jak na to bude reagovat a co udělá. Kromě toho si nemyslím, že je to jev dnešní společnosti. My muži jsme zkrátka jiný biologický druh než ženy. My můžeme plodit děti i v sedmdesátce, ženy ne.“

Když jsme u těch žen, jaké typy žen se vám líbí?

„Ženy mám velmi rád. Všechny. Líbí se mi vzdělané, emancipované a sebevědomé ženy. Ale hlavně ty, které o sebe dbají.“

Není to dlouho, co jste přišel o syna, který s kamarádem zahynul při autonehodě. Měl jste v této těžké chvíli vůbec náladu na vykonávání své profese?

„Když zemřel můj otec, dozvěděl jsem se to v šest večer a v sedm jsem musel hrát na bratislavské Nové scéně komedii. Je to taková profese. Ztráta mého syna je bolest, která mi vzala chuť žít. Ale mám ještě dceru a manželku a jsem povinný tuto ztrátu nějak přežít.“

Herec se synem, který tragicky zahynul s kamarádem při autonehodě. Po jeho smrti přestal Andrej cokoliv plánovat.

Jak tato tragická událost změnila váš život?

„Moje životní hodnoty se kompletně změnily. Přestal jsem dlouhodobě plánovat a zrušil jsem několik finančních investic, protože pro mě jaksi ztratily smysl. Vlastně od té hrozné neděle žiji ze dne na den ...a »carpe diem« (využij dne, latinské rčení římského básníka Horatia  pozn. redakce).“

Od roku 1998 jste honorární konzul Seychelské republiky na Slovensku. V čem spočívá vaše práce?

„Jsem vedoucím zastupitelského úřadu Seychelské republiky na Slovensku. To znamená, že jsem jakýmsi prostředníkem mezi seychelskou vládou a vládou Slovenské republiky. Kromě reprezentace Seychel patří mezi mé povinnosti pomáhat seychelským občanům, když na Slovensku potřebují jakoukoliv pomoc. Samozřejmě na moje náklady.“

Jak jste se k této funkci dostal?

„Před dvanácti lety, když jsem byl v této krásné krajině na dovolené, mi seychelská vláda tento post nabídla a já jsem s díky přijal. Navštěvuji Seychely, jak je to jen možné. Být členem exkluzivního klubu seychelských honorárních konzulů, kterých je na celém světě asi jenom 87 a všichni jsou respektované osobnosti, to je pro mě velká čest.“

Existuje něco, co přímo nesnášíte?

„Nesnáším ty postkomunistické politiky. V převážné většině jsou to smradi, kteří se zajímají jen o svůj prospěch, a to, že žijí z našich peněz, jakoby ani netuší. Vědí to vlastně velmi dobře, ale jejich arogance bohužel nezná mezí.“

Kdy jste byl naposledy dojatý?

„Vždy mám ohromnou radost, když někdo, kdo pochází z naší malé, pětimilionové země, dokáže něco, co obdivuje svět. A to se chválabohu stává velmi často.“

Sportujete?

„Kolektivní sporty mě nikdy nelákaly. Hrával jsem tenis a jezdil na koni. Teď plavu a hraji golf.“

Vaše nejmilejší jídlo?

„Moje máma říkávala, že dobrá svině sežere všechno.“

Jak jste na tom s alkoholem? Dáváte přednost pivu, vínu, nebo pálence?

„Jsem úplně normální člověk a piji všechno, co teče. Kromě vitriolu a jiných chemikálií. Přednost má ale malokarpatské suché víno.“

Když na vás někdo udělá nějaký podraz, jste schopen časem odpustit?

„V mém životě se již stalo, že jsem pár lidem odpustil první podraz. Po prvním podrazu přišel bohužel obvykle druhý, a ten už nejsem ochotný odpustit nikomu.“„Jsem úplně normální člověk a piji všechno, co teče. Kromě vitriolu a jiných chemikálií. Přednost má ale malokarpatské suché víno.“

Autor: (Jaroslav Benda)

Foto Aha! – Martin Hykl, David Kundrát, Dalibor Puchta a TV Nova

Deník Aha!