Archiv článků... říjen 2010

05.05.2011 16:04

Bořijov Navrátil: Při chemoterapii točí komedii

Obrázek “http://img.blesk.cz/img/1/article/662815_borivoj-navratil.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

ROZHOVOR: Bořivoj Navrátil (77) přijal svoji poslední filmovou roli. Herec kvůli rakovině tlustého střeva prodělává šestnáctou chemoterapii. „Kvůli nemoci nevím dne ani hodiny. S koncem jsem smířený a tím, že bych přijal další roli, bych mohl podrazit práci kolegů,“ řekl Blesku během natáčení komedie Školní výlet, kde hraje ředitele lázní.

Proč jste tuto roli přijal?

„Nikdo se mě moc neptal. Pan režisér mi řekl, že role je napsaná pro mě a že jsou ochotni natáčení přizpůsobit mému zdravotnímu stavu. Naštěstí to zatím vychází.“

Jak se momentálně cítíte?

„Ta choroba, která mě postihla, je záludná v tom, že je to každý den jinak. Jednou je hopsa, podruhé ouvej. Nedá se to předvídat. Dnes je zrovna trošku hejsa.“

Jaký je váš aktuální zdravotní stav?

„Prodělávám šestnáctý cyklus chemoterapií, což není žádná legrace. Organismus špatně reaguje, oslabuje to svalstvo včetně hlasivek nebo očí. Špatně vidím, špatně slyším, špatně mluvím.“

A chutná vám aspoň jíst?

„Mám nařízeno jíst neustále. Mám takové malé lahvičky, jmenují se nutridrink, živí se jimi kosmonauti v kosmu a jsou v nich všechny potřebné živiny. Musím jich vypít za měsíc 120, tedy čtyři denně. Na chuť nejsou špatné, ale už se na ně ani nemůžu podívat. Leju to do špenátu, do hovězí polévky, do guláše. Ale snažím se poctivě, protože vím, že nesmím zhubnout. Hned po operaci jsem měl dole 15 kilo, pak to šlo dolů dál. Momentálně se snažím si váhu držet.“

Je pro vás natáčení náročné?

„Skutečně to psali tak, abych to mohl ve svém stavu zvládnout. Hraji ředitele lázní, kam přijedou maturanti po 60 letech, chovají se jako banda puberťáků a já je musím krotit. Líbí se mi, že hraju s lidmi mé generace a ještě staršími, než jsem já. Ve filmu je třeba Lubomír Lipský, Petr Kostka nebo Libuška Švormová. Hrozně se mi líbí, když si člověk v pozdních letech vzpomene na to, že jednou byl kluk.“

A vy vzpomínáte?

„Je to zdravé, si tu a tam vzpomenout. Ohlédnutí a bilancování života je moje aktuální téma. Mám problémy se spaním, převaluju se a přemýšlím o smyslu života. A abych lépe usnul, upínám se k nejšťastnějším chvílím v životě. U té představy se usíná lépe. A kdybych měl preferovat nějakou etapu života, byla by to pubertální léta. A u mě puberta vydržela hodně dlouho.“

Uvažujete, že byste se vrátil do Ulice?

„Natočil jsem dva díly, které půjdou na jaře. Jsou takové, že kdyby se se mnou něco stalo, divák by to pochopil. A když bych náhodou nabyl sil, mohl bych v té roli pokračovat.“

Máte jiné nabídky?

„Všechny herecké nabídky musím chtě nechtě odvolávat. Bylo by ode mě nezodpovědné, kdybych uzavíral dlouhodobější smlouvy. Podrazil bych tak práci svých kolegů. Nemohu zodpovědět, co bude zítra.“

Autor: Saša Šeflová, Kšim

blesk.cz
Admin Kuba / 28.10. 2010 /


 

Hvězda seriálu Ulice Bořivoj Navrátil o boji s rakovinou: Už nemůžu hrát

Obrázek “http://media.novinky.cz/877/238773-top_foto1-bmkce.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Kapitán Vojtěch Bařinka ze seriálu Ulice, herec Bořivoj Navrátil (77), bojuje s rakovinou tlustého střeva. Čeká ho šestnáctá série chemoterapií a také definitivně poslední natáčení filmu.

Bořivoj Navrátil natáčí poslední film ve svém životě. V připravovaném filmu Školní výlet hraje ředitele lázní. "Je to určitě poslední film, ve kterém se objevím. Už si nemůžu zodpovědně s nikým plácnout, nevím dne ani hodiny. To bych kolegům eventuelně kazil práci. To víte, že mě mrzí, že o tu profesi přijdu. Celý život jsem pro ni žil,“ řekl Novinkám Bořivoj Navrátil, který bojuje s rakovinou tlustého střeva.

Bořivoj Navrátil a Jana Švandová na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

Bořivoj Navrátil a Jana Švandová na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

FOTO: archiv Tree of Life

Za sebou má populární herec patnáct cyklů chemoterapie. Ve čtvrtek ho čeká další. „Jsou dny, kdy chci skákat přes kaluže a pak i dny, kdy chci skákat z okna. To víte, na nové boty už to nevypadá,“ říká Navrátil.

Chemoterapie mu bere sílu a má velké bolesti." V látce, kterou mi dávají, je něco, co způsobuje ochablost svalů. Takže hůř vidím, slyším i mluvím. Měl jsem problémy s rukou, pak jsem zase nemohl chodit. Musím to zaklepat. Teď se cítím lépe a hlavně se mi vrátil hlas a můžu točit," říká Navrátil

Bořivoj Navrátil na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

Bořivoj Navrátil na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

FOTO: archiv Tree of Life

V novém filmu Školní výlet ho čekají tři natáčecí dny. „Pan producent Magnusek byl tak laskav, že mi veškeré natáčení srazil do tří dnů. Snad se i pro zbylé dva dny trefíme do momentu, kdy budu ještě fit,“ říká Navrátil.

Herec je smířen s možností, že ho zákeřná nemoc porazí. "Uvědomuji si, o čem to je. Na onkologii, kde trávím na lůžku už většinu dní v měsíci, vidím všechny fáze choroby. Vím, k čemu jsem odsouzenej a jak to končí. Žádná radost to není. S tím ale člověk musí počítat. Onemocnět v 77 letech je ale myslím velké štěstí. O žádnou tragédii nejde. Je fajn, že jsem se dožil tak vysokého věku. Já bych tady nechtěl být do sta let, s koncem počítám," dodal Navrátil.

Libuše Švormová s režisérem Petrem Šíchou na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

Libuše Švormová s režisérem Petrem Šíchou na natáčení filmu Školní výlet v Lázních Bělohrad

FOTO: archiv Tree of Life

Bořivoj Navrátil hraje ve filmu Školní výlet ředitele Lázní Bělohrad, jeho manželkou a cvičitelkou v luxusním spa resortu je Jana Švandová. Komediální příběh vypráví o skupině důchodců, která šedesát let po maturitě na gymnáziu uspořádá třídní sraz a vydají se společně do lázní. Ve filmu režiséra Petra Šíchy se objeví Lubomír Lipský, Petr Kostka, Eduard Hrubeš, Libuše Švormová, Mirjam Kantorková, Stanislav Zindulka, Ladislav Trojan a další známé tváře.

Gabriela Wolfová

novinky.cz

Čtěte dále:

TN.CZ > Bořivoj Navrátil: Tahle role je moje poslední'
TÝDEN.CZ > Bořivoj Navrátil točí komedii: Je to má poslední role
BLESK.CZ > Těžce nemocný Navrátil dotočil svůj poslední film
AHAONLINE.CZ > Bořivoj Navrátil: Natočím komedii a zemřu! S rakovinou se bojovat nedá
VIP ZPRÁVY TV PRIMA > Reportáž z natáčení filmu Školní výlet + rozhovor Bořivojem Navrátilem (video začátek v minutě 09:45)
IDNES.CZ > Točím svůj poslední film, říká těžce nemocný Bořivoj Navrátil + videorozhovor

Admin Kuba / 27.10. 2010 /



Lucie Benešová alias Lucie Wolfová z Ulice: Nevěra? Nepátrám, pokud není důvod!

Obrázek “http://www.ahaonline.cz/public/img/10_10_24/rozhovor.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

V nováckém nekonečném seriálu Ulice hraje rozvedenou a bezdětnou Lucii Wolfovou, která bezohledně odloudila muže své seriálové kamarádce. V reálném životě je však role sexy herečky Lucie Benešové (36) zcela opačná. Se svým manželem a hereckým kolegou Tomášem Matonohou (39) vychovávají celkem čtyři děti. Dva kluky má Lucie vlastní a dvě dívky pocházejí z dětského domova.

V seriálu Ulice hrajete milenku muže své kamarádky. Dokážete si představit podobnou situaci i v reálném životě?
„Ono se říká nikdy neříkej nikdy, ale v tomhle případě to poruším. Nikdy bych nikomu nechtěla rozhodit rodinu a doufám, že to nikdy neudělám. Je to štěstí na úkor druhých.“

Kliknutím zvětšte

V seriálu Ulice ztvárnila potvoru, která odloudila otce od rodiny.

Existuje něco, co máte se seriálovou Lucií Wolfovou společného?
„Asi její akčnost a podnikavost. Jinak nic.“

Jaký je váš názor na nevěru?
„Co bych vám na to řekla… Je všude mezi námi, každý se s ní alespoň jednou setkal a vždycky je to hodně nepříjemné a bolestivé. Proto je dobré nepátrat, pokud není důvod.“

Vaše role v Ulici je spíš záporná. Setkala jste se někdy s nějakými negativními reakcemi diváků?
„Myslela jsem, že to bude horší, ale většinou to schytává můj herecký kolega Adrian Jastraban. Byl vzorný manžel a otec rodiny a nikdo to od něj nečekal. Ale i to se přece v životě stává velmi často. Teď jde o to, kam až se to nechá zajít.“

Kliknutím zvětšte

Lucie s kolegou  Adrianem Jastrabanem.

Patříte mezi naše nejkrásnější herečky. Žárlí na vás manžel?
„Naštěstí nemám žárlivého manžela, a proto jsem si ho také vybrala.“ (smích)

Vy jste žárlivá?
„Naštěstí nejsem žárlivá, a proto si mne Tomáš vybral. (smích) V naší práci bychom se asi zbláznili, kdybychom jeden na druhého žárlili.“

Máte dva vlastní syny – Luciána (13) a Štěpána (5), v pěstounské péči holčičku Sáru (11) a v hostitelské péči její sestru Veroniku (15). S manželem jste navíc patrony dětského domova. Co vás vede k tak silné vazbě na děti?
„Všechno to vyplynulo tak nějak přirozeně ze situace. Navštívili jsme dětský domov, stýkali se s dětmi a poznali jsme Sáru. Sára měla sestru Verču a my jsme jim chtěli pomoct. Nic složitého v tom nehledejte.“

Kliknutím zvětšte

Lucie Benešová při rodinné idylce se synem Štěpánem a manželem Tomášem Matonohou.

Starší Lucián je synem herce Filipa Blažka a Štěpán vašeho současného manžela Tomáše Matonohy. Poznáváte u nich již nějaké charakteristické rysy jejich otců?
„Tak to je přece jasné, jsou to jejich tatínkové. Samozřejmě, že všechny ty záporné vlastnosti mají po nich a po mně ty kladné.“ (smích)

Lucián je u nás dost neobvyklé jméno, tuším, že není ani v kalendáři. Kdy vlastně slaví svátek?
„Ano, Lucián se jmenuje po mně a svátek slavíme dokonce společně na Lucii, což je 13. prosince.“

Má některé s vašich dětí herecké ambice?
„Vypadá to, že ne, ale u Štěpánka bych si přála, aby šel na režiséra a pak mě jako starou babku obsazoval do krásných filmů. Tak uvidíme.“ (smích)

Jak dokážete vaši časově náročnou profesi skloubit s výchovou dětí?
„Je pravda, že musíte být u toho ještě dobrý manažer, abyste to všechno skloubili dohromady, a to už jsem se docela naučila. Hlavně děti jsou už skoro všechny soběstačné a musí nám pomáhat.“

Kde jste s dětmi strávili letošní dovolenou?
„U moře a na chalupě. Bylo to fajn. Pro velký úspěch jsme si na konci září vyjeli ještě jednou na týden do Chorvatska a naplno vychutnávali poslední sluníčko a dokonce i koupání.“

V čem vás mohou diváci v současné době vidět a co nového připravujete?
„Zrovna fotím katalog pro módní návrhářku Danu Dobřichovskou, která si mě vybrala jako tvář. Hraji stále v Ulici, kde se to vyvíjí docela dramaticky, pak v divadelní hře Kabelky (v Divadle v Řeznické), kterou produkuje můj muž. A také dabuji a budu točit několik zajímavých roliček. A baví mě to!“

Kliknutím zvětšte

Lucie Benešová patří mezi naše nejvíce sexy herečky.

Autor: (Jaroslav Benda)

Foto pro Aha! – Lenka Hatašová, TV Nova

ahaonline.cz

Admin Kuba / 24.10. 2010 /



Tereza Brodská: Mám stejné problémy jako Andrea

Obrázek “http://image.tn.nova.cz/media/images///600x338/Aug2010//659372.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Hvězda seriálu Dokonalý svět Tereza Brodská v rozhovoru přiznala, že ji trápí velmi podobné věci jako seriálovou Andreu.

Co máte společného se šéfredaktorkou módního časopisu Grace Andreou?
Vlastně mám velmi podobné problémy jako Andrea. Také mezi záběry volám, jestli Samuel snědl polévku a aby si nezapomněl převlečení na florbal, a do toho řeším, kdo půjde se psem. Do toho se učím texty. Ty starosti máme hodně podobné.

Chtěla byste pracovat jako redaktorka módního časopisu?
Je příjemné si to na půl roku zkusit, ale jsem ráda, že dělám tu profesi, kterou dělám.

Co říkáte tomu, jak Andrea vypadá?
My jsme se snažili udělat ji trošku jinou, už kvůli tomu, že mě předtím diváci měli zafixovanou jako Báru Jordánovou z Ulice. Změnili jsme účes, sestříhali jsme vlasy, oblečení je elegantní: lodičky, podpatečky.

Některé díly režíroval muž, některé žena. Byl v tom rozdíl?
Asi ano, Vítek (Vít Karas) klade větší důraz na výtvarnou stránku, Terezka (Tereza Kopáčová) zase občas někdy oželí hezčí obrázek ve prospěch vydařenější herecké akce.

Které scény jste měla nejraději?
Vždy se těším na scény s dětmi. Jsou roztomilé, šikovné, dokáží překvapit, žádná klapka s nimi není stejná. Člověk musí být vždy ve střehu, musí improvizovat.

doma.cz

Admin Kuba / 24.10. 2010 /
foto: Archiv TV Nova


Hana Maciuchová: Bláznivě se zamilovat je báječné

Obrázek “http://image.tn.nova.cz/media/images///600x338/Oct2010//686690.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Velký ROZHOVOR s hvězdou seriálu Ulice Hanou Maciuchovou, která nyní září v divadelní hře Žena Vlčí mák.
Režisér Jaromír Janeček je jedním z průkopníků francouzského dramatického umění v Praze. Na Národní třídě v klubu Rock Café zrealizoval v malém, zprvu nedivadelním prostoru Studio Saint Germain, které věnoval francouzské dramatice. Tuto svoji silnou stránku proměnil v příležitost nabídnout českému divákovi francouzské hry, které sám vybírá a překládá. Jednou z nich je i monodrama Noëlle Chateletové Žena Vlčí mák. Především spolupráce s herečkou tak špičkového formátu, jako je Hana Maciuchová, je bezesporu kulturní událostí roku. Pojďte společně s nimi nahlédnout do zákulisí, kde vzniká kultura divadelního umění.

Paní Maciuchová, když vás režisér Jaromír Janeček oslovil s hrou Žena Vlčí mák, jak u vás probíhal proces rozhodování?

Jaromíra jsem neviděla řadu let, ale vnímala jsem jeho existenci u divadel. Hrál, režíroval, tleskala jsem jeho překladatelské práci. Je to velmi pracovitý člověk a jistě také úspěšný, protože v divadlech se aktuálně uvádí mnoho jeho her. Před téměř dvěma lety mi dal přečíst hru Žena Vlčí mák a mně se zdála velmi, velmi zajímavá.

Žena v této hře je starší než vy. I tak vás hra oslovila?

Přestože dáma v té hře je o něco starší, nevadí to. Ve hře nejde o věk, ale o stav duše jedné Marty.

Hana Maciuchová
"Hra vypráví o stavu duše jedné Marty," říká Hana Maciuchová. (Foto: Oficiální zdroj)

Stav duše, který vás oslovil? A čím přesně?

Proměnou. Je to života běh jedné dámy, která od života už nic nečeká. Zavřela dveře. Žije poklidný život a náhle se s někým setká. Oslovuje mě, co se s takovým člověkem stane, když v tomto věku potká někoho, kdo ho zaujme. Jak se mu zbystří smysly, a jak i Marta sama říká, že již zapomněla, co je nedočkavost. Jaké to je, na někoho čekat. Jaká je to radost, sdělovat si s druhým zážitky, nebo dostat od muže dárek, a jaké to je, když žena dostává dárky často. Poprvé poznává všechny slasti života. Tématem naší hry je objevovaný fakt, že rozlet duše brzdí stáří.

Je tato hra pro vás srdeční záležitost či výzvou?

Pokud jsem se pro tuto hru rozhodla a jedná se o monodrama, znamená to, že kromě Jaromíra, který mi věnoval čas a nazkoušel to se mnou, už mě nikdo nezachrání. Na jevišti budu jen já sama, a pokud bych se v té roli nějak necítila, nerozuměla jí, nebo mi přišla zbytečná, tak bych to nedělala.

Dává monodrama prostor pro improvizaci?

V této záležitosti se improvizovat nedá. Hra je tak přesně vystavěná, že si ani nedovedu představit druh improvizace na daná témata. Autorka Noëlle Chateletová zpracovala Ženu Vlčí mák zajímavě a znale.

V jakém případě je pro vás jako herečku improvizace nezbytná?

Není pro mne nezbytná, ale může být vzrušující! Vrátím se k natáčení seriálu Ulice, protože tam jsem improvizaci zažila. S kolegy Martínkem Hofmanem a Rudolfem Hrušínským jsme rychle docenili naše situace, které jsme hráli, a společně jsme je dokázali improvizačně pointovat. Pak je to rozkoš!

Jak probíhala organizace a zařazení této hry do vašeho pracovního schématu?

Byla jsem v plné práci při natáčení Ulice, když jsem hru Žena Vlčí mák poprvé četla, a tak jsem se Jardy zeptala, jestli na mě počká. Domluvila jsem se s producentem Ulice a naplánovala si čas tak, abychom potom novou hru mohli zkoušet.

Hana Maciuchová - plakát
Ženu Vlčí mák můžete vidět v pražském klubu Rock Café. (Foto: Oficiální zdroj)

Předchází vás pověst, že jste organizačně velice schopný člověk.

Abych pravdu řekla, to je věc, která mě sužuje. Kdyby mi někdo organizoval čas dle mých představ, budu ráda. Mít svého vševědoucího agenta, je můj sen. Ale musím to dělat já, protože vím nejvíce o všech svých povinnostech, vím nejlépe, jak moc jsem unavená a co všechno potřebuji pro práci a svůj osobní život. Vytvářet itinerář povinností pro každý den mě ale nebaví. Čas, který bych mohla věnovat sobě, ztrácím produkcí.

Patří to také k tomu, co sama očekáváte?

To je ještě jedna věc. Protože já nemám určité věci ráda, nedělám je ani svým přátelům, známým či kolegům. Krást někomu životní čas je podle mě neomluvitelná chyba. Pakliže se pro něco rozhodnu, zařadím si to do pracovního plánu, a mám-li někam přijít včas, tak přijdu včas. Nechci nasazovat psí hlavu mladé generaci, ale myslím si, že jsou velmi časo-plaší. Patnáct minut sem nebo tam jim nedělá problém. Ale jiným ten problém mohou způsobit a to je bezohledné.

Jak vypadá ideální kompenzace nabitého programu, který máte?

Stěhuji se do přírody, nebo na dobrý oběd s přáteli. Ráda chodím do divadla jako divák. Vyhlédnu si představení, která chci vidět, ale míjím se s termíny třeba rok. Stejně jako s koncerty. Ale jsem věrná posluchačka stanice Vltava a díky jejím pořadům mám hudební přehled. Úžasné koncerty nahrají a já je pak po čase mohu slyšet.

pokračování rozhovoru i s režisérem Jaromírem Janečkem

Autor textu: Michaela Lejsková
Foto Janeček: Václav Švaňhal
Foto Maciuchová: Pavel Kolský

doma.cz

Admin Kuba / 20.10. 2010 /
foto: doma.cz


 

Pavel Nový: Už se těším na devadesátý ročník Ameriky

Obrázek “http://mm1.denik.cz/28/16/pi_novyt_denik_clanek_solo.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Písek – Žádná změna. Startérem na 85. ročníku lesního běhu Kolem Ameriky v Písku byl, stejně jako v předchozích letech, populární herec Pavel Nový.
A opět stál na startovní čáře ve svých tradičních kraťasech. Mezi starty jednotlivých kategorií zbyl čas na krátký rozhovor.

Jak se cítíte po zdravotní stránce?

Stále platí moje oblíbená věta: Stojí to za prd, ale je to čím dál tím lepší (smích).

Řekněte, jak se vám líbí letošní běh Kolem Ameriky, když zde vidíte tu spoustu dětí, které přišly sportovat?

Je obdivuhodné, že i v takovém počasí děti přijely z různých koutů republiky, i mimo Jihočeský kraj, a že zde chtějí sportovat. Golfisti často říkají: Nemůže být špatné počasí, můžeme být jenom blbě oblečeni.

Pro mě osobně je to snad desátý ročník, na kterém působím jako startér, pouze jednou jsem chyběl kvůli těžké nemoci. Letos se koná již osmdesátý pátý ročník tohoto závodu a já už se dneska těším, až přijedu na jubilejní devadesátý ročník.

Co říkáte letošním výkonům?

Jsou senzační a je škoda, že účastníků závodu není ještě víc. Mohlo být tady narváno, ale třeba se toho někdy dočkáme.

Prozraďte, kam se bude ubírat vaše role profesora Kaliny v televizním seriálu Ulice?

Tak za prvé, to nesmím prozradit, a za druhé, já to sám nevím (smích).

A vydržíte v seriálu dlouho?

To fakt netuším. Zatím mám v seriálu smlouvu do konce letošního roku a co bude dál, se teprve uvidí. Záležet bude na tom, jakou má seriál sledovanost, jaká bude odezva od diváků, jak všechno bude fungovat a jaký je další plán lidí, kteří seriál připravují.

Ti mají všechno naplánováno dlouho dopředu. Co se stane a jestli počítají s mojí rolí i nadále, nemám tušení. Všechno se permanentně vyvíjí.

A co další televizní role?

Seriál Ulice je vysílán na Nově, v České televizi se koncem října bude vysílat pořad Jak se vede sousede? Tím chci říci, že pokud někdo zná svého souseda, který je něčím výjimečný, který toho hodně umí, měl by to hned napsat do televize. Já budu tento pořad moderovat.

A jak jste vytížený v divadle?

V pražské Ypsilonce teď zkoušejí hlavně mladí herci. Braňo Holíček tam připravuje zajímavé autorské představení, které se jmenuje Večírek. A právě tento Večírek tak nějak podivně skončí. Víc vám k tomu neřeknu.

František Bořánek

pisecky.denik.cz

Admin Kuba / 20.10. 2010 /
foto: Deník/František Bořánek


 

Bořivoj Navrátil (77) bojuje s rakovinou - Už ani nevstane z postele

Obrázek “http://img.blesk.cz/img/1/article/646243_navratil.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Před pár dny oslavil sedmasedmdesáté narozeniny, radost mu ale kalí dlouhotrvající boj s rakovinou tlustého střeva. Herec Bořivoj Navrátil alias vysloužilý policejní kapitán Vojtěch Bařinka z nekonečného seriálu televize Nova Ulice nemůže takřka chodit a je smířen s možností, že si ho Pán Bůh možná už brzy vezme k sobě. „Na nové boty už to nevypadá,“ říká s pokorou nestor českého herectví.

Pane Navrátile, jak se daří?
„To víte, ležím v posteli. To už lepší nebude.“ (směje se smířeně)

Od našeho posledního telefonátu se situace nezlepšila?
„S námi, kteří jsme na to podobně, je to jako na houpačce. Jeden den nahoře, druhý den pánbůh polituj. Jestliže předtím jsem měl potíže se zády, teď mě zase chytla ruka. Bylo to k zbláznění, jak mě bolela. Aktuálně mi odešla noha. A je to k nevydržení. Naštěstí se mi k mé velké radosti alespoň vrátil hlas, opustily mě však jiné části těla.“

Jak to myslíte? Musel jste podstoupit operaci?
„Žádnou jsem teď neměl. Chodím pořád dál na ty chemoterapie, nevím, kdy to vezme konec. Už mám za sebou třináctou, snad to bude v mém případě šťastné číslo. Tu a tam mám velké bolesti. To ale patří k věci. Jsem s tím smířený. I s tím, kdyby to nedopadlo podle mých představ. Ctím staré skautské heslo: Buď připraven!“

Dovolí vám lékaři pracovat?
„Zrovna jsem dotočil několik obrazů do Ulice, aby ta postava kapitána Bařinky měla nějaký konec. Člověk totiž neví dne a hodiny. I když to bylo s bolestmi a potížemi, užili jsme si to. Byla to legrace a ta mi velmi pomáhá.“

Jak tedy ze seriálu odejdete?
„Vyřešili jsme to šalamounsky. Ta postava může, ale také nemusí znenadání zmizet. Mají to natočené, a mohou to použít, až se jim to bude hodit. Ty scény zároveň nevylučují, že kdyby náhodou svitlo na dobré časy a byl bych na tom lépe, že by ta postava nemohla eventuelně dál pokračovat. Ale nechci nic konkrétního prozrazovat.“

Pane Navrátile, ve vaší nemoci vám pomáhá legrace. Co dalšího?
„Stejně tak úsměv. Paní primářka má pro mě třeba neradostnou zprávu, ale má u toho tak dobrosrdečný úsměv, že je to nad všechny tabletky. Člověk v mé situaci po ničem jiném netouží než po naději, vlídném slovu a harmonii. Obloukem se vyhýbám lidem, kteří na všem vidí především něco špatného. Naopak nadbíhám těm druhým, pozitivním.“

Myslíte, že léčba je na dobré cestě?
„Rakovina stále zlobí, vždyť to je nevyléčitelná nemoc. Jde o to, aby se to připozastavilo a aby to moc nebolelo. Ale rozhodně nejsem z těch, kteří tvrdí, že nad nemocí vyhrávají nebo ji porážejí. To je velké rouhání. Vždy se málem pokřižuju, když to slyším. Třeba tenistce Martině Navrátilové se divím, že tohle hlásá. Ona už by měla o životě něco vědět. Tu mrchu totiž nemůžete porazit. Ona vás dřív nebo později dožene.“

Jak na vás působí život v nemocnici?„
Tady na onkologii, kde jsem teď prakticky neustále, vidím všechny fáze té naší nemoci. Není to povzbuzující, člověk však musí vzít realitu na vědomí. Už jsem se ocitl v jiném světě. Z legrace třeba říkám: Vracím se do márnice. Mezi pacienty mám už přátele, víme, co kdo potřebujeme, vzájemně se podporujeme. Nicméně ale sleduji i velmi neradostné odchody. Je to však nakonec dobře, že to člověk vnímá a počítá s tím.“

V neděli jste oslavil sedmasedmdesáté narozeniny. Dostal jste něco hezkého?
„Pustili mě z nemocnice, abych to se svými blízkými mohl oslavit. Lidé to se mnou ohledně darů nemají lehké. Co takovému člověku jako já dát? Jíst mohu jen něco, na nové boty už to nevypadá… Tak jsme už kdysi trápili Františka Filipovského. Bylo mu krátce přes šedesát, a když se pochlubil, že má nové boty, říkali jsme mu: »Ale Františku, stojí to ještě za to?«“ (smích)

Na co se teď nejvíc těšíte?
„Stanovuji si blízké cíle. Profesor Kazda o mně napsal knihu, tak jsem si přál, abych se dožil jejího vydání. A skutečně má v říjnu vyjít, takže to asi stihnu. Z toho mám radost.“

Ještě nedávno Navrátil nahrával ve studiu, pak přišel o hlas...

Autor: DAVID ZÁPAL
Foto Aha! – Martin Hykl

ahaonline.cz

Admin Kuba / 1.10. 2010 /
úvodní foto: Archiv TV Nova

Zpět