Hofmann: V Plzni na mě lidi víc hází oko

Cyrano, Horatio, Don Juan. To jsou postavy, které na divadle ztvárňuje Martin Hofmann. Nejvíce ho ale lidé znají jako Jardu Hejla ze seriálu Ulice. Místo odpočinku stráví konec června a polovinu července v Plzni. Zahraje si totiž ve hře Král jelenem v rámci festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem.

Proč jste se rozhodl místo dovolené přijmout roli v Plzni?
Vilém Dubnička, který hru režíruje, je můj spolužák z DAMU. On to tak zkusil, zeptat se mě, no a já mám v tu dobu náhodou čas. Navíc na své spolužáky trpím. Není to tak, že pokaždé, když mi někdo něco na konci sezony nabídne, vezmu nohy na ramena a jezdím zkoušet ven, ale na Vilémovu nabídku jsem slyšel. Líbilo se mi, že je to pod širým nebem. Mám rád divadlo na ulici. A příjemná informace byla, že na předchozí ročníky lidé hodně chodili.

Znáte některé z plzeňských kolegů?
Štěpánka Křesťanová byla na škole o dva ročníky výš, se Zdeňkem Rohlíčkem jsem zase točil pro televizi PF 77 od Jardy Brabce. Občas sem zajedu na nějakou Vilémovu premiéru, takže znám i další herce, třeba Michala Štěrbu. Do úplně neznámého prostředí nejdu. Nakonec jsem se i pro to rozhodl celkem snadno. Navíc k Plzni, městu piva, jsem se nemohl otočit zády.

Nekazí vám to ale dovolenkové plány?
Představoval jsem si, že s volnem naložím trochu jinak, ale zase jsem si řekl, že příští rok bych třeba kvůli závazkům v Praze přijet nemohl. Tak jsem to vzal. Prázdniny budu mít v srpnu. Měsíc stačí. Ještě na tom nejsem tak zle, že bych potřeboval ležet dva měsíce bradou vzhůru. Po Divadelním létě se vrátím na čtyři představení do Prahy na Letní Shakespearovské slavnosti. A srpen? To bude maňana.

Kde vás mohou lidé vidět v divadle?
U Kašparů jsem teď v představeních Don Juan v Soho, Běsi. Cyrano z Bergeracu, Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi, Plešatá zpěvačka a Hamlet. Je toho celkem dost. Navíc dohrávám v Městských divadlech pražských, do Brna jezdím k Bolku Polívkovi. Za to jsem moc rád, protože zahrát si s mistry Polívkou a Lasicou se prostě neodmítá. A ještě hraji Lordy v Cafe teatru Černá labuť. S inscenací dost jezdíme. Na herecký život v autě jsem tak relativně zvyklý, ale nesmí toho být moc.

Do povědomí lidí vás ale dostal seriál Ulice, kde hrajete Jardu Hejla.
S tím se nedá nic dělat, to je každý den v televizi. Můžete hrát divadlo, jak chcete a jaké role chcete, ale ve známost vás dostane právě ta televize.

Hlásí se k vám třeba neznámí lidé?
Určitě. Mám většinou pozitivní zpětné vazby. Třeba tady v Plzni cítím, že na mě lidi trochu víc házejí oko. Děti na mě občas pokřikují: ´Jardo, podepiš se nám!´ Lidi mají tendenci si vás ztotožňovat. Tak to prostě je. Štěstí bylo, že jsem nehrál žádného šmejda. Někteří kolegové, kteří hráli negativní postavy, měli v civilu problémy. Je to legrační a absurdní. Standa Zindulka mi třeba říkal, že se na něj mračila nějaká paní v obchodě a něco nehezkého mu řekla. Nechápu to, ale marná sláva, mají nás v obývácích denně, tak to někteří nerozlišují.

Momentálně jste ale v Ulici skončil. Proč jste se pro to rozhodl?
Kvůli únavě. Kombinovat natáčení a divadlo už mě hodně vyčerpávalo. Občas to bylo tak, že v deset večer mi končilo představení, spát jsem šel v jednu. Ráno v šest začínalo natáčení, na desátou mě pustili na zkoušku do divadla. Ta skončila ve dvě a hned jsem jel zase do televize. Tam jsem byl do šesti a pak hned zase na představení. No a potom se ještě člověk musel učit texty na druhý den. Myslím, že by spousta lidí vystřízlivěla z představy, že to je superleháro za super prachy. Je to rubato. Za poslední rok jsem zhubnul osm kilo. Ale rozhodně nemůžu o Ulici říct křivé slovo. Působil jsem tam čtyři roky, jsou tam fajn lidi. Mám tam kamarády. Měl jsem štěstí, že jsem točil s parádními herci, jako je Maciuchová nebo Hrušinský. Zatím ještě nevím, jestli se vrátím.

Malou roli jste si zahrál ve filmu Kletba bratří Grimmů. Jak na vás hollywoodská produkce působila?
Je to něco jiného. Měl jsem pět natáčecích dnů. Tu malou porci, co jsem tam hrál, by v Ulici natočili asi za dvě hodiny. Ale nedá se to porovnávat. Byla to příjemná zkušenost. Jel jsem asi na čtyři castingy. Vybrali si mě. Změnili mě tak, že mě ve filmu ani máma nezaznamenala. Musel jsem se jí na obrazovce ukázat.

Autor: Ladislav Vaindl

plzensky.denik.cz