Jana Birgusová: Po natáčení jsem musela na panáka

Jani, co pro tebe bylo nejtěžší během natáčení Lídina únosu a jejího držení v zajetí?

Brečet, protože je těžký rozbrečet se tak, aby tomu člověk na druhý straně, tedy divák, věřil. Bylo to fakt psychicky náročný. Proto mě potom i vždycky strašně bolela hlava.

To tě opravdu bolela každý den hlava z pláče?

Ano. Když jsem se fyzicky snažila rozbrečet se, prostě mně to stouplo až do hlavy a potom jsem měla takový nepříjemný bolesti.

Na chatu jsi ale přiznala, že po fackách od Vladimíra Kukačky, respektive jeho představitele Pavla Rímského, ti to brečení šlo samo...

(Smích) No, to jo! To bolelo, takže to šlo samo.


Tvoji postavu Kukačka unesl v kufru od auta. Jaký to byl pocit?

Strašný, protože já trpím klaustrofobií, docela těžkou. A ten kufr pro mě byl fakt hodně stísněný. Při natáčení vždycky Líba (pomocná režisérka Libuše Fanturová – pozn. red.) přiběhla hned, jak se řeklo Stop!, a rychle kufr otvírala. A já jen popadala dech a snažila se co nejrychleji vylézt.


Nedá mi to nezeptat se. Když se nad tebou zavíral ten kufr, nenapadlo tě: A teď se to zasekne?

No to mě teda napadlo! Dělalo se to nějak fikaně, aby ten kufr nebyl úplně uzavřený, protože se strašně těžko otvíral. A tak mě vždycky napadlo: Bum! A teď se to sekne! Průser!

A pak že to mají herci jednoduché! Jak dlouho jsi, Jani, takhle trpěla?

Točilo se to hodně dlouho! Zpočátku jsem si myslela, že to půjde docela rychle, ale nakonec jsme to jeli... když řeknu tak patnáctkrát, dvacetkrát, tak nekecám. Ono to bylo technicky docela náročné. Už jen to chytání za ruku, ať to není proti kameře, atd., atd. Brrr!

Takže po natáčení proběhl panák na vzpruhu?
(Smích) No to jsem jela rovnou z placu do hospody za kamarády.

Ilona Svobodová, představitelka Jitky Farské, si stěžovala, že jí byla v chatě, kde vás Kukačka nyní vězní, byla během natáčení obrovská zima...

Tam byla hrozná zima! Hlavně ten první den, když jsme přijeli. Ta chata nebyla vytopená, točilo se to někdy začátkem března, my už s Ilonkou měly pomalu letní oblečení... Naštěstí nás štáb vždycky zababušil do péřovek a hezky se o nás staral. Druhý den už tam bylo naštěstí teplo.

To vypadá, jako byste točili někde na Sibiři...

Vždyť venku zrovna napadl čerstvě sníh! Všichni si mysleli, jak nebude hezky, stejně jako ty dny předtím. Ale den na to, co jsme začali na chalupě točit, bylo ráno najednou všude strašně sněhu. Magda (režisérka Magda Pivoňková – pozn. red.) z toho byla docela vystresovaná, jestli se to vůbec zvládne natočit, protože se mělo točit i venku – samozřejmě bez sněhu, když už jsme měli ten květen :-). Naštěstí ten sníh zase rychle roztál, protože přes den bylo docela hezky.

Takže vlastně idylka. Natáčení v přírodě, romantika...

No to ani omylem! Třeba když jsme přijeli první den a snažili jsme se zatopit, tak byl ucpaný krb. Takže se to tam během chvilky celé zadýmilo a k tomu samozřejmě smrad jak... Nechci být sprostá. To se fakt nedalo! Všichni jsme si tam říkali: „Ty jo, tady je zima, smrad, husto...“ Museli jsme se nahustit na pět metrů čtverečních, takže tam byla ke konci dne vždycky i takové hustá atmosféra. Ale všichni jsme to nakonec zvládli. :-)

Lída byla téměř po celou dobu svého pobytu na chatě svázaná, dokonce je to i vidět na jejím zápěstí...

To bylo dílo našich šikovných maskérek, ale ty ruce mě stejně bolely. Sice jsme byly s Ilonkou svázaný jen tak na oko, ale točily se i záběry, kdy to muselo být doopravdy. A hodně těsně! Ty provazy byly drsný, strašně dřely a bylo to dost nepříjemný. Myslím, že kdybychom byly takhle svázaný celou dobu, tak ty ruce vypadají možná ještě hůř, než jak nám je maskérky udělaly.

Jaký to byl pocit, být takhle svázaná a odkázaná na milost a nemilost?

Strašný! Nechtěla bych to nikdy zažít! Vůbec nevím, co bych v takové situaci dělala... Asi bych ani nedokázala s tím člověkem komunikovat... Nevím, je to asi strašně individuální a záleží na povaze, ale já bych to asi psychicky nedala...

Při sledování těch scén z chaty jsem vás litovala ještě pro jednu věc – lepicí páska přes ústa...

No, a to se předtím ještě hodně zkoušelo, protože Ilonka má alergii. Holky pásky naštěstí podlepovaly nějakýma kapesníčkama, takže to nakonec dobře dopadlo. Ale byla docela sranda, že ty podlepené pásky pořádně nedržely. Když jsme se pak snažily jakože přes ně řvát, musely jsme si dávat pozor a řvát hodně málo, aby se nám při ostré samy neodlepily. :-)

Děkuji za rozhovor.