Jsem závislá na endorfinech, říká herečka Šárka Ullrichová

Herečka Šárka Ullrichová ale dnes žije kromě svého povolání hlavně sportem. Dokonce natolik, že se zítra stane jedním z hlavních čestných hostů pelhřimovského triatlonového závodu Titanman.

Navštěvujete podobné závody často? Proč triatlon a proč zrovna Pelhřimov?

Je to jednoduché. Mým kamarádem je Marcel Brož, který ten závod pořádá. Považuji za vhodné oplatit mu takovou malou službičku. To když mně nedávno radil, jak mám správně běhat, aby mě pak nebolel celý člověk.

Vy sama jste se ale údajně do pohybu vcelku pustila. Čím pro vás sport v současnosti je?

Dělám to hlavně proto, abych se cítila skvěle. Bezvadně si vyčistím hlavu, vyplavování endorfinů mě hrozně moc nabíjí. Dokáže to změnit úhel pohledu na okolní svět. Skoro se nechá říci, že jsem na pohybu závislá. Jakmile se ocitnu dva, tři dny bez něho, začínám být nesvá až protivná.

Jaký sport vás nejvíce baví?

Přes léto jsou to hlavně in–line brusle, zrovna teď se na ně chystám. Pokud se ale týká dávky endorfinů, zdaleka nejúčinnější je běhání. Nedá se to srovnat s ničím jiným, ani s posilovnou. Stačí půlhodinka a je vám skvěle.

Prozraďte sportovní výkon, na který jste dosud nejvíce hrdá.

No, já zatím závodím hlavně sama se sebou... I když teď jsme se s pár lidmi ze seriálu Ulice zúčastnili jakéhosi Běhu pro gorily. Skončila jsem z několika stovek účastníků desátá. A kdyby mě bývala nespadla gorilí hlava chatrně přišpendlená ke kšiltovce, což mě docela zdrželo, mohl být výsledek ještě mnohem lepší. (smích)

Když už přijedete na triatlon, troufla byste si na něho?

To zase ne. Za ty dva roky, co sportuji, sice už alespoň základní fyzičku mám, ale tyhle lidi obdivuji. To bych nedokázala. Třeba takový půlmaraton nebo možná i maraton bych si ale jednou „dala“ ráda.

Abychom nemluvili výhradně o sportu, následující otázka zaujme hlavně ženy. Je pravda, že se kromě herectví věnujete i modelingu?

Občas přehlídku udělám. Naposledy jsem předváděla modely od Martiny Nevařilové v primátorské rezidenci, byla to dobročinná akce ve prospěch sluchově postižených. Kolekce od této módní návrhářky je mi docela blízká, sama ráda pletu a háčkuji, občas si něco i ušiju.

Není problém dozvědět se v podstatě cokoliv o vaší, řekněme, ne zcela zářivé minulosti. Jak ale žije Šárka Ullrichová dnes?

Kromě sportu, o kterém jsem již mluvila, žiju hlavně prací, divadlem. Pomalu se ale vracím i ke koníčkům, které kvůli té mojí zlobivé minulosti zcela ustoupily. Ráda čtu, maluju, od podzimu se chystám na dálkové studium. Rozhodně se nenudím.

A to jste ještě zapomněla na úlohu jedné z patronek nadace Fénix.

Vidíte. Jedná se o organizaci, která se snaží pomáhat vážně popáleným lidem. Na tomto projektu se mi líbí, že vybíráte peníze přímo pro konkrétního člověka. Přesně víte, na jaký účel jdou. Třeba zrovna nyní máme prakticky pohromadě obnos potřebný na plastickou operaci Simony, která ji pomůže vrátit zpátky do všedního života.

Nic z toho, co jste právě prozradila, se ale o vás neví. Nechá se to tedy chápat tak, že anorektička a narkomanka Šárka bulvár zajímala a jako sportovkyně už ho nebere?

Neřekla bych, že bulvární novináře tohle nezajímá. Ono je to v první řadě hodně o tom, kdo všechny ty tiskoviny kupuje. Kdyby to lidé nečetli, tak o tom nepíšou. Je ale fakt, že si vás zařadí do šuplíku „těch špatných“ a pak z toho profitují. Změnit tenhle náhled je hrozně těžké.

A pořád se na vás lidé koukají jako na „holku“ z Ulice?

Víceméně ano. Tento seriál přece jenom sleduje půl druhého milionu diváků, díky němu jsem se hodně dostala do povědomí lidí. Hodně to ale přiživily moje problémy s drogami, což bulvár samozřejmě rozmáznul. Teď už to ale není jen Ulice. Hraji divadlo, na Sychrově jsem točila film s Němci.

Poslyšte, byla jste ale vůbec někdy předtím v Pelhřimově?

Právě, že nebyla. Kamarád si ze mě pořád utahuje, ať prý si jako ten hostinský z filmu Vesničko má, středisková přijedu prohlédnout to krematorium, ať vím, do čeho jdu. A vy prý tam žádné nemáte! Jak je to možné?

To je jen lákadlo pro vás, turisty...

Dobře, spokojím se tedy jen s tím triatlonem. (smích)

Autor: Michal Vítů

pelhrimovsky.denik.cz