Matyáš Valenta z Ulice: Chci řídit vše, co se na place děje!

Kuba>

Mnoho z jeho vrstevníků nemá ‚ani páru‘ o tom, co z nich bude, až vyrostou. Matyáš už má jasno a za svým snem si tvrdě jde.

Nejvíce obsazovaný dětský herec Matyáš Valenta díky svému pihatému obličeji na svých třináct let vůbec nevypadá. Ale i přes teenagerovský věk má víc rozumu než kdejaký dospělý.

Matyáši, v seriálu Ulice hraješ téměř od začátku. Nenudí tě už trochu tvá postava?
Ne, ne, baví mě pořád. Už proto, že jsem si zvykl na ty herce, a o to líp se mi teď s nimi hraje.

Za tu dobu se tvá role jistě nějak vyvíjela. Která část tě nejvíce zatěžovala, a která naopak nejvíce bavila?
Nejvíce mě bavilo hrát Františka v době, kdy se odstěhoval z feťáckého doupěte k rodině Lišků, která si ho vzala na starosti. Naopak nejhůř jsem se cítil v etapě, kdy se u Franty začaly projevovat pubertální vlny. (smích)
 
Ty už jsi také ve věku, kdy s tebou cloumá puberta. Jak tě vnímají v tomto směru rodiče?
Máma říká, že jsem na zabití. Já to zatím zjišťuju jen proto, že mi přeskakuje hlas. (smích)

Dospívání už klepe na dve­ře, ale zároveň nevypadáš vůbec na svůj věk. Působíš, že jsi o pár let mladší. Neva­dí ti to?
Vůbec mi to nevadí. Právě naopak je to pro mě velká výhoda. Když se něco točí, nejvíce pracovních příležitostí je buď pro malé děti, anebo pro  dospělé herce. Věková hranice čtrnáct až dvacet je nejhůř obsazovatelná, a proto jsem rád, že vypadám mladě a jsem stále žádaný.

Jak ke své pracovní vytíženosti stíháš školu?
Stíhám ji, jak to jde. (smích) Naštěstí jsou na mě v Ulici hodní a snaží se mi přizpůsobit. Točím o víkendech nebo odpoledne po škole. Samozřejmě, když se to nedá skloubit, tak školu vynechávám, což mě moc mrzí. Musím to pak všechno zase složitě dodělávat.

Jak tě vnímají spolužáci? Dávají ti nějakým způsobem najevo, že se od nich dost odlišuješ?
Vůbec ne. Pořád mě mají za stejného Matyáše jako dřív. (smích)

Našli by se i tací, kteří se najednou s tebou chtějí kamarádit jen proto, že jsi ten herec z Ulice?
Stává se mi to. Hlavně fanynky v e-mailech. (smích) Nedávno jsem se seznámil s jednou slečnou přes e-mail, jelikož mi vytrvale psala. Přijela se za mnou podívat na představení ve Švandově divadle, kde hra­ju, až z jižních Čech.

Bohužel jsem tam v tu dobu nebyl a ona chudák vážila cestu do Prahy úplně zbytečně. Aby jí to nebylo líto, pozval jsem ji do divadla Na Vinohradech na představení Donaha!, ve kterém také učinkuju. Tam jsme se konečně potkali, popovídali si a od té doby jsme velcí kamarádi. 

Jak jsi na tom vlastně s děvčaty? Máš nějakou ‚vážnou známost‘?
Ne, ne. (smích)

A zájemkyně by byly?
Ani nevím. Jestli ano, tak to nedávají najevo. Což je velká chyba.(smích)

Byl bys rád, kdyby to dávaly najevo?
Jak které. (smích)

Když jsme se před rokem naposledy viděli, měl jsi tehdy velké plány stát se režisérem nebo spisovatelem. Zůstal jsi u svých představ, nebo už se stačily změnit?
Plány mi zůstaly. Psát bych rozhodně chtěl, ale zatím se k tomu těžko odhodlávám. Buď nemám čas, nebo jsem v tu chvíli moc líný si sednout k tomu počítači a sepsat to.

Přitom mám v hlavě miliony příběhů. (smích) Ručně mám napsanou pohádku a v počítači mám rozepsaný fantasy příběh, ale bohužel mi tam leží už třetím rokem a vůbec nevím, kdy ho dodělám a jestli vůbec.

Režiséra jsi tedy zavrhnul?
Ne. I režisér mi zůstává. Je to zvláštní, ale každý, kdo začne v mládí dělat herectví, tak chce pak zároveň i režírovat. I Jirka Mádl a Vojta Kotek to tak měli. (smích)

U tebe ta touha režírovat přišla sama od sebe?
Ano. Mně se líbí, že režisér vymýšlí, jak by ten děj udělal zajímavější. Ze svého postavení to samozřejmě nemohu ovlivnit, a proto to chci spravit tím, že budu režisér. Potřebuji vymýšlet a řídit to, co se na place děje. (smích)

Například na Františkovi bys něco změnil?
Určitě. Mnohokrát s ním mívám totožné reakce, ale jsou tam samozřejmě i věci, které bych okamžitě změnil.

Máš nějakou vysněnou roli, kterou bys rád někdy ztvárnil?
Mám, ale bohužel vím, že se mi mé přání nesplní.

Pročpak?
Ono je to víceméně jasné, když už jsou veškeré díly natočeny. Jsem totiž velkým obdivovatelem Harryho Pottera a mým přáním bylo získat jakoukoliv roli v něm.

super.cz