Petrova rekapitulace návštěvy v ateliérech Ulice

Petr

Včera, dne 10.10. 2009, konečně pro nás a náš fanclub nadešel den D a my jsme se mohli jet podívat na návštěvu do "naší" seriálové Ulice. Již před prázdninami se naše věrná fanclubačka Myška na Uličním chatu zeptala pana Michala Reitlera, zda by bylo možné se tam jako fanclub někdy v budoucnosti podívat a on souhlasil. Slovo dalo slovo a po pár poslaných emailech a přijatých telefonátech od paní Lucie to vyšlo. Dlouhé týdny před tím, jsme návštěvu v naší diskuzi velice živě probírali a připravovali jsme se, aby to opravdu dopadlo tak, jak by mělo a tak jsme se ani nenadáli a bylo to tu.

Všichni jsme vstávali brzy ráno, aby jsme tam v klidu a v pohodě dojeli a poznali se. Měli jsme sraz u veliké cedule Ulice, která se nachází hned u brány. Vítání probíhalo opravdu rodinně a jen co dorazili i ostatní, mohli jsme vstoupit dovnitř. Prošli jsme vrátnicí, poté jsme se zapsali, přelepili nám nežádoucí reklamy a zavedli nás do kantýny, kde jsme chvíli čekali a těšili se co s námi bude dál, mezi námi se pohybovalo velké množství herců a našich známých postav a tak jsme se mohli s některými z nich vyfotit a nechat si od nich podepsat naše památníčky. Z postav tam byly např. Zuzana, Olda, Anička,Henry, Vilma, Matěj, Stárek a mnoho dalších. Všichni byli moc hodní a ochotní. Pak za námi přišla paní ze štábu a řekla nám, jak se vlastně Ulice natáčí, jak dlouho trvá natočení jednoho dílu či jak moc těžké a složité je skloubit hercům natáčecí plán, tak aby stíhali jak Ulici, tak i třeba divadlo. Poté však už ale přišel čas natáčení a my jsme se ho zůčastnili jako komparsisté. Dostali jsme se před kantýnu, kde na nás čekalo další překvapení, promluvil si s námi i s výherci Letní soutěže s Ulicí pan Reitler. Opět jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací jak o samotné Ulici, tak i o postavách. Snažil se nám odpovědět i na pár zajímavých dotazů a asi ani sám nečekal, jaká se může z dotazu "Kdo bydlí ve druhém patře Peškova domu, když v přízemí bydlí on s Miriam a také Simona, v prvním Jordánovi a Nekoneční a až nahoře u půdy Lenka s Jardou ?" rozvinout diskuze, což bylo jedině dobře.

Ale poté jsme už museli jít natáčet; natáčeli jsme všichni účastníky demonstrace. Samotné natáčení bylo opravdu zajímavé a vidět herce v akci bylo opravdovým zážitkem, ale když už se ten samý záběr točil stále dokola a dokola i těm nejotrlejším začalo být za chvíli zima. Dopoledne jsme natáčeli asi tak hodinu a pak měli herci a štáb pauzu na oběd, my jsme ji dostali také, ale ještě před tím si nás odchytila slečna/paní redaktorka s kameramanem a udělala s námi, ale hlavně asi s myškou rozhovor o fanclubu a co a kdo se nám v Ulici líbí apod.. Pak už jsme ale všichni šli zpátky do kantýny, kde se někteří snažili najíst a zasytit se řízky či gulášem.

Uplynula asi tak půlhodinka a přišla si pro nás stejná paní jako ráno a nyní jsme si šli prohlídnout ateliéry a vlastně byty, kde naši hrdinové žijí a bydlí. Bylo to opravdu zajímavé, prošli jsme si je od Ingridčina bytu až po Lumírovu a Světlančinu garsonku; prohlédli jsme si hospodu u Henryho i školní kabinet paní profesorky Hejlové. Dokonce jsme poznali i křečka Pepana. Pak už nás ale opět zavolali na plac a my jsme opět asi do půl šesté natáčeli. Pak nám pan režisér se štábem poděkovali a pokračovalo se v prohlídce Ulice. Ještě jsme si prohlédli kadeřnictví Swing, kde kralují naše známé kadeřnice a také Ingridin pokoj. Hned vedle na nás čekalo Libušino tetovací studio a obchůdek s kávou v jednom, vzadu jsme si také prohlédli i tetovací křeslo. Poté jsme zavítali naproti do pekařství, kde jsme si to také prohlédli a byli jsme překvapeni tamními cenami :-) . Ještě nám zbývala Bedřichova truhlárna, kde jsme mohli obdivovat jeho um a kusy od něho vyrobeného nábytku spolu s rakvemi, které tam ještě byly opřené. To už se ale bohužel nachýlil konec naší exkurze a tak nám už jen rozdali kartičky s podpisem, navzájem jsme si poděkovali a branou jsme vyšli ven znovu do "reálného světa".

Ale ještě nebyl konec, naší milé myšce jsme předali dáreček, někteří si zavdali štamprlatem slivovice a společně jsme se všichni vyfotili pod onou cedulí Ulice. Jelikož už některým za chvíli jel autobus, tak už jsme se jenom rozloučili a šli buďto k autům, anebo na zástavku autobusu.

Pro všechny to byl obrovský zážitek a jsme rádi, že jsme si to tam mohli prohlídnout, zato ale patří velký dík, nejen myšce, ale i paní Lucii, celému štábu, který se o nás po celou dobu staral a v neposlední řadě i panu Reitlerovi, který s naší návštěvou souhlasil. A proto ještě jednou, děkujeme.