ROZHOVOR: Každý desátý člověk poznal stalking na vlastní kůži

Kuba

Může stalking potkat i nás? A co v takovém případě dělat? Prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová odkrývá v rozhovoru pro web Ulice mechanismy stalkingu…

Je stalking častým jevem, nebo se jedná jen o pár případů ročně?

Výzkumy prováděné v řadě států, kde je stalking trestný, od Kanady a USA přes Austrálii až po mnoho evropských zemí, vykazují, že 10 % dospělé populace má problém s pronásledováním. Co se týká pohlaví, je to půl na půl, přesněji 52 : 48. Stalkingu se tedy dopouštějí jak muži, tak ženy. Přitom předchozí vztahy tvoří jen polovinu případů. Druhá polovina se ještě dělí na případy se vztahem zaměstnavatel-zaměstnanec, klient-uživatel služby, lékař-pacient, tzn. profesní vztahy, na případy s vazbou na VIP, tedy mediálně známé osoby, a jen v mizivé míře na případy bez předchozího vztahu, kdy si někdo někoho vyhlédne v davu. To už je opravdu varovná posedlost.


Řada pronásledovaných stále neví, co s tím.

Je dobré se jít poradit na nějaké kompetentní místo. Většina z nás právo nestudovala, neumíme se v něm orientovat, nevíme, jaký nástroj použít. Takže doporučuji zajít do advokátní kanceláře nebo do nějaké poradny, která poskytuje opravdu odborné poradenství a ví, co to stalking je. Takovou poradnou je například i Bílý kruh bezpečí.


Kdy je podle vás na čase začít s tím něco dělat?

Je dobré být o pár kroků napřed, vědět, kdy je ta chvíle, kdy můžu něco udělat, připravit si bezpečnostní plán, vědět, kdo mě bude kam doprovázet, co mohu ze svých zvyků změnit. Protože zpravidla člověk, který nás pronásleduje, nás taky monitoruje a velmi dobře zná časy našeho odchodu z domova, naše trasy, místa, kde nakupujeme, kde parkujeme atd.

V seriálu se Jitka Farská ocitla po několika měsících pronásledování psychicky na dně...

U většiny pronásledovaných osob, pokud to trvá dlouho, se dostaví totální vyčerpanost, rezignace, bezmoc. Protože vy jste vyzkoušeli kde co, snažili jste se to tomu člověku vysvětlit, jasně jste mu řekli, že s vámi marní čas, a přesto nic z toho, co jste udělali, nezabralo. Ono je to dokonce ještě intenzivnější a vy jste stále ve střehu, protože obdiv se střídá i s negativními projevy pronásledovatele. A být ve střehu 24 hodin denně několik měsíců, to se na vás dříve nebo později podepíše, například se dostaví psychosomatické problémy.

Uvádí se, že u pronásledovatelů obvykle nezáleží na vzdělání, sociálním postavení...

Na tom rozhodně nezáleží...


Většina z nich prý bývá ale emočně labilní...

Já bych spíš řekla, že jsou to lidé, kteří zpravidla nebývají dobře sociálně zakotvení. Mohou mít buď nabubřelé ego, tzn. velmi, velmi výrazné smýšlení o sobě a o své dominanci, anebo naopak. Také to mohou být osoby, které nemají mnoho zkušeností ve vztahu. Profil pronásledovatele není jednoznačný, nelze ho jednoduše vytyčit a popsat. Jsou to lidé, kteří už mají mnoho partnerských vztahů za sebou, i lidé, kteří jsou třeba fixováni silně na matku a žádný pevný vztah nikdy nedokázali navázat. Takže stalking může být i jejich pokusem udržet si vztah, jenž v tom pravém slova smyslu ani vztahem není.

V seriálu Ulice se téma stalkingu objevuje od začátku roku. Zaregistrovali jste větší odezvu mezi lidmi třeba zvýšeným zájmem o vaše poradenství?

Určitě. Ale není to tak, že by sem někdo přišel a řekl: „Včera jsem v Ulici viděla to a to, a proto jsem tady.“ Téma stalkingu je postupně otevíráno už od roku 2004, kdy u nás byl zaregistrován první velmi závažný případ. Čím více se o pronásledování hovoří, čím více je stalking medializován, čím hlouběji do něj mohou lidé proniknout, tím více se mohou poučit a včas vyhledat odbornou pomoc. Prostě udělat maximum pro to, aby to v jejich případě nedošlo tak daleko, jako například v Ulici.

Děkuji vám za rozhovor.

ulice.nova.cz