Štěpán Benoni: Rád kreslím porno
04.06.2009 21:54Kuba
Štěpán Benoni se dostal k divadlu v jedenácti letech díky své tetě. Kromě seriálu Ulice ho teď můžeme vídat ve Středočeském divadle Kladno.
Vtipálek Štěpán Benoni (24), představitel Štěpána Stránského ze seriálu Ulice, nám odpověděl na několik otázek o svém akcí nabitém životě.
Řekl jsi, že největší rozdíl mezi tebou a Štěpánem z Ulice je, že on je hodný kluk, a to ty rozhodně nejsi. Jsi tedy zlobivý kluk? Jak se to projevuje?
Kouřím, piju, šikanuju slabší kamarády, nesnáším roztomilá zvířátka, Štěpána z Ulice a mám tolik charakterových vad, že by si na mně leckterý psycholog udělal velkou kariéru.
Začal jsi hrát v jedenácti, a to rovnou v Národním divadle. Jak na to dnes vzpomínáš?
No ono to nebylo tak úplně hraní, spíš jsem jen poskakoval po jevišti a podle přání režiséra ztvárňoval buď roztomilé, nebo ještě roztomilejší dítě. Dodnes umím oboje, tudíž na Národní divadlo pořád vzpomínám se slzou v oku.
Prý jsi docela renesanční člověk – vyšla ti sbírka básní a komiks. Co můžeš říct o svém literárním já?
Jsem dost romantický chlapec a to se odráží i v mé poezii, jak koneckonců čtenáři vědí, ale u komiksu je to naopak. Kreslím zásadně porno.
Věnuješ se také historickému šermu, z jehož prostředí pocházejí někdy až neuvěřitelné historky. Máš ze šermování nějaký kuriózní příběh, se kterým by ses nám mohl svěřit?
Teď mě zrovna nic srandovního nenapadá... I když počkejte – ano, jednou mě kamarád bodnul rapírem do čela... Krvácel jsem několik hodin a dodnes mám na hlavě ošklivou jizvu. Ale všichni jsme se ohromně nasmáli.
Dalším z tvých koníčků je rybaření. Co tě na tomhle sportu tak baví a jakým životním úlovkem se můžeš pochlubit?
Rybaření se věnuju prakticky od narození. Mám za to, že jsem uměl dřív nahazovat udici než chodit, a jestli bych se v životě bez něčeho neobešel, tak je to tohle. Těžko se to vysvětluje. Myslím si, že rybářem se musí člověk narodit – to se nedá naučit. Jinak k mým nejhezčím úlovkům... No, asi siven měřící čtyřicet osm centimetrů, pár kaprů okolo sedmdesáti, štika něco přes osmdesát, ale mě baví hlavně muškaření a tady nejsou kapitální úlovky tak časté.
V seriálu Ulice už působíš několik let. Neleze ti to prostředí nebo někteří herečtí kolegové už na nervy?
Zrovna teď netočím a odpočívám a můžu říct, že se na řadu lidí dost těším, ale třeba na Jakuba Prachaře ne – to je hrozivě protivnej kluk.
Kdesi jsem si přečetl, že jsi v nějakém rozhovoru před časem přiznal homosexuální orientaci. Je to pravda?
Ne, k ničemu takovému jsem se nepřiznal a nikdy nepřiznám (smích). Ne, je to blbost. Mně se fakt líbí jen holky – všechny a hodně.
Ať už je to, jak chce, tvé četné fanynky by jistě zajímalo, jestli jsi zadaný...
Momentálně už zase jo. Vrátil jsem se po delší pauze ke své bývalé přítelkyni Kristýně Leichtové a je to skvělý, tak uvidíme. Kdyby nám to zas nevyšlo, dám holkám včas vědět.
(Jan Martinek, Spy)
Kouřím, piju, šikanuju slabší kamarády, nesnáším roztomilá zvířátka, Štěpána z Ulice a mám tolik charakterových vad, že by si na mně leckterý psycholog udělal velkou kariéru.
Začal jsi hrát v jedenácti, a to rovnou v Národním divadle. Jak na to dnes vzpomínáš?
No ono to nebylo tak úplně hraní, spíš jsem jen poskakoval po jevišti a podle přání režiséra ztvárňoval buď roztomilé, nebo ještě roztomilejší dítě. Dodnes umím oboje, tudíž na Národní divadlo pořád vzpomínám se slzou v oku.
Prý jsi docela renesanční člověk – vyšla ti sbírka básní a komiks. Co můžeš říct o svém literárním já?
Jsem dost romantický chlapec a to se odráží i v mé poezii, jak koneckonců čtenáři vědí, ale u komiksu je to naopak. Kreslím zásadně porno.
Věnuješ se také historickému šermu, z jehož prostředí pocházejí někdy až neuvěřitelné historky. Máš ze šermování nějaký kuriózní příběh, se kterým by ses nám mohl svěřit?
Teď mě zrovna nic srandovního nenapadá... I když počkejte – ano, jednou mě kamarád bodnul rapírem do čela... Krvácel jsem několik hodin a dodnes mám na hlavě ošklivou jizvu. Ale všichni jsme se ohromně nasmáli.
Dalším z tvých koníčků je rybaření. Co tě na tomhle sportu tak baví a jakým životním úlovkem se můžeš pochlubit?
Rybaření se věnuju prakticky od narození. Mám za to, že jsem uměl dřív nahazovat udici než chodit, a jestli bych se v životě bez něčeho neobešel, tak je to tohle. Těžko se to vysvětluje. Myslím si, že rybářem se musí člověk narodit – to se nedá naučit. Jinak k mým nejhezčím úlovkům... No, asi siven měřící čtyřicet osm centimetrů, pár kaprů okolo sedmdesáti, štika něco přes osmdesát, ale mě baví hlavně muškaření a tady nejsou kapitální úlovky tak časté.
V seriálu Ulice už působíš několik let. Neleze ti to prostředí nebo někteří herečtí kolegové už na nervy?
Zrovna teď netočím a odpočívám a můžu říct, že se na řadu lidí dost těším, ale třeba na Jakuba Prachaře ne – to je hrozivě protivnej kluk.
Kdesi jsem si přečetl, že jsi v nějakém rozhovoru před časem přiznal homosexuální orientaci. Je to pravda?
Ne, k ničemu takovému jsem se nepřiznal a nikdy nepřiznám (smích). Ne, je to blbost. Mně se fakt líbí jen holky – všechny a hodně.
Ať už je to, jak chce, tvé četné fanynky by jistě zajímalo, jestli jsi zadaný...
Momentálně už zase jo. Vrátil jsem se po delší pauze ke své bývalé přítelkyni Kristýně Leichtové a je to skvělý, tak uvidíme. Kdyby nám to zas nevyšlo, dám holkám včas vědět.
(Jan Martinek, Spy)
super.cz
———
Zpět