Trenér Pešek: O ženskejch nemluv!

Kuba

 

Tým FC Hospoda se právě probojoval do finále Velikonočního Slavia Cupu. Trenéru Vlastimilu Peškovi jsme proto položili obligátní otázku: Jak jste spokojený s výkonem svého týmu? Pravda, odpověď už tak obligátní nebyla:

„Jako pan Pešek gratuluju svému týmu a jako Rudolf vám říkám, že sport nenávidím a fotbal zvlášť,“ zableskly se poťouchlé jiskřičky v Peškových očích.

Po takové odpovědi se proto nedalo nezeptat: A co v tom případě říkáte turnaji?

„Je to něco strašnýho. Plná hala řvoucích lidí. Něco takovýho nesnáším,“ snažil se Vlastimil Pešek nasadit svůj mrzoutský obličej.

Olda šplhá u trenéra

Ale to už se k nám přidal Olda Farský, který se chtěl svému trenérovi zjevně zavděčit:

„Vzhledem k tomu, že máme skvělýho trenéra, tak se ten úspěch dal očekávat. Trenér je fakt dobrej. A hlavně – když někdo něco miluje, tak je to jednoduchý. Ale když někdo něco nenávidí, tak je to fakt těžký. A vzhledem k tomu, že trenér Pešek nenávidí fotbal, tak je docela zvláštní, že se to povedlo. No a my mu za to chceme touhle cestou moc poděkovat. Pešku, děkujeme ti.“

Trenér Pešek:

„Nemáte zač!“

Náročné tréninky...

Oldovy neobvyklé vstřícnosti jsme hned využili a zeptali se ho: Jak jste se na turnaj připravovali?

„Poslední tři neděle jsme teď pařili den co den až do rána, abysme si zvykli na tu zátěž,“ odvětil s kamennou tváří Olda Farský.

Pešek:

„O ženskejch nemluv!“

Olda:

„Trenére, bez obav! O ženskejch mluvit nebudu! Né, dřeli jsme jak koně! Máme skvělýho trenéra, kterej z nás sedřel kůži. Trénink, trénink, hospoda, trénink, trénink, hospoda, hospoda, trénink, takhle to šlo v pravidelnejch cyklech několik týdnů.“

Přestože zněl Olda velmi přesvědčivě, raději jsme se ujistili: Nedělá vám tedy problém uběhat celé finále?

„Uběhat? Tak vzhledem k tomu, že jsme opravdu dost namakaní, tak je to v podstatě pohoda. I Vláďa Šmicr říkal, že jsme dobrý!“

Vážně?

„Jo, jo, koukal na nás a pak nám to řek. Že je to pravda, že jo? Že mám pravdu?“ obrátil se na své spoluhráče, kteří svorně jako jeden muž přitakali.

Kdo je lepší? Matěj, nebo Ben?

Bylo vidět, že slova Vladimíra Šmicra potěšila hlavně Bena Vojtíška, a tak jsme se ho zeptali: Bene, co říkáš na svůj výkon?

„Podle Vládi Šmicra jsem byl druhej nejlepší v týmu, což mě samozřejmě mrzí, protože se mu zdál jako první nejlepší Jordán, a to je Sparťan. Což mně samozřejmě nepřidalo.“

Olda:

„To není pravda! Já bych k tomu něco dodal. Vláďa Šmicer je prostě noblesní člověk a on dobře ví, že fotbal je jenom hra. Samozřejmě potom jsou lidi, který chválu rádi slyší, jako třeba Matěj Jordán. Ten by to poslouchal pořád, protože to je ještě mladej kluk a je v tomhle smyslu ještě trošku naivní. Ale já jsem potom s Vláďou mluvil tady v zákulisí a tu pravdu znám. Ale nebudu zveřejňovat, protože si myslím, že určitá noblesnost je na místě.“

Takže zpět k Benovi: Bene, ty sportuješ?

„Ano.“

Turnaj ti tedy nedává příliš zabrat?

„Peškův trénink, jak už tady zaznělo, byl opravdu těžkej. Já jsem hrál za Koloděje druhou třídu a musím říct, že tam to takhle těžký nebylo. Tohle bylo opravdu složitý a já bych chtěl touto cestou poděkovat nejen trenéru Peškovi, ale chtěl bych poděkovat i Oldovi, kterej mi ukázal, co je to pravej českej fotbálek.“

Trenér stále dozoruje...

Po takových slovech uznání jsme se samozřejmě znovu obrátili na pana Peška: Trenére, co říkáte na takové uznání od vašich hráčů? To se slyší málokdy.

„Oni nic jinýho ani říkat nemohli, protože věděli, že je poslouchám,“ zazněla lakonická odpověď.

Henry má energie na rozdávání

A protože po nás už se zájmem pokukoval i Henry Rettig, zeptali jsme se také jeho: Jak se ti, Henry, hraje?

„V Americe jsem hrál víc ragby, ale pro hospodu jsem to rád udělal. Mám z toho radost a dobrý pocit. Dali jsme do toho všechno.“

Henry, a co tvoje fyzička? Také ti nedělá problém uběhat celý turnaj?

„Ne, to je v pohodě. Můžu hrát klidně ještě několik hodin.“

Přihlásíte se do turnaje i příští rok?

„Já doufám, že jo. To už budeme víc připravení, protože budeme pořád trénovat.“

Richardova revoluční taktika

Zatímco Matěj Jordán s Hrihorijem Lisečkem ladili formu před dalším zápasem, Richard Zajíček se pomalu probíral ze své velikonoční kocoviny. A my jsme si samozřejmě trochu rýpli: Richarde, co říkáš svému výkonu a výkonu týmu na turnaji?

„Tým je skvělej, protože jsme poctivě trénovali, jak už říkal Olda. A já? Na to, že jsem hrál fotbal naposledy kdysi před sto padesáti lety, teda já jako Tomáš, tak kupodivu byli všichni překvapení, jak mi to šlo. Byl jsem chválen zleva zprava. Však diváci viděli sami – jakmile se ke mně blížil balon, okamžitě jsem byl pryč.“

Jak je vidět, tvá taktika je úspěšná. Zatím nemáš žádné zranění.

„No dovol! Člověk se musí šetřit! Mičuda je kulatá, a to je nebezpečný. Já tvrdím už léta, že cvičím zásadně v meditaci. To si člověk neublíží.“

Nedává ti turnaj příliš zabrat, když sport takhle miluješ?

„Ne, vůbec. Člověk si zaběhá, kopne si do mičudy, a to je sranda. A to běhání? S pražskou dopravou člověk běhá za tramvají v jednom kuse, takže já měl trénink dvojnásobnej.“

Poznáte, kdy promlouvali postavy a kdy samotní herci? Jedno je ale zřejmé – nálada byla skvělá, přestože se točilo čtyři dny za sebou od šesti od rána. A jak dopadl výsledek? Velikonoční speciální díl Ulice si můžete připomenout zde.

S kamerou jsme byli nejen na jeho natáčení, ale také na trénincích mančaftu FC Hospoda. Reportáže z natáčení turnaje uvidíte zde.

 

 

Na reportáž z tréninku se můžete podívat zde.