Lucie Benešová: S manželem se chápeme!

V seriálu Ulice hraje bezdětnou Lucii Wolfovou, která odloudí kamarádce muže. Ve skutečnosti k ní má prý hodně daleko.

Už odmala chtěla být Lucie Benešová (36) herečkou. Měla štěstí, že ji rodiče podporovali, a tak ji dnes můžeme vídat na televizních obrazovkách v mnoha filmech či seriálech. V poslední době především v seriálu Ulice. Nedávno se také objevila na módní přehlídce Dany Dobřichovské, kde si s námi zavzpomínala na svá studentská léta i na to, jak se seznámila se svým manželem Tomášem Matonohou.

Lucko, za chvilku začíná módní přehlídka, kde jste hlavní hvězdou. Máte trému?
Přiznám se, že to ve mně trochu vibruje, protože tady vidím samé profesionální modelky. A hlavně mám nervy, abych to partnerovi nezkazila a nezastavila se tam, kde nemám. Pořád mi tady říkají, že je to hrozně jednoduché, zastavíš se v půlce, počkáš na mě, až dojdu... a já vůbec nevím, co tím myslí. Takže jsem na sebe zvědavá. (smích)

Měli jste nějaký nácvik?
Vůbec ne. Jen jsme si tady v šatně vyzkoušeli, kde se budu držet, což trvalo asi půl minuty, a to bylo všechno.

Vy už ale máte nějaké zkušenosti s modelingem...
Když mi bylo šestnáct, sedm­náct, tak jsem asi dvakrát přehlídku šla, ale to už je oprav­du dlouho.

Dělala jste i fotomodeling?
To právě víc. Molo jsem odchodila asi tak dvakrát v životě, ale co se týče fotografování, tak tím jsem si přivydělávala celou konzervatoř. Fotili mě třeba na různé krabičky od punčocháčů. (smích) Bylo to opravdu vtipné, byla jsem tam tak ob měsíc. Nebo ty krátké příšerné silonové ponožky, ty jsem také fotila. (smích)

Ale tak přivýdělek to byl na tehdejší dobu dobrý, ne?
No, zaplať pánbůh. Hodilo se mi to.

Chtěla jste být herečkou už odmala?
Už od třetí třídy jsem chodila na dramatický kroužek. Tam jsem k herectví nějak přičuch­la, začalo se mi to líbit a dokonce jsem dostala i docela velké role na základní škole. V té době se mi hodně dařilo. Herectví pro mě bylo v podstatě jediné řešení, a šla jsem proto také na konzervatoř. O ničem jiném jsem nepřemýšlela. Od těch devíti let se to se mnou tak nějak táhlo a táhne vlastně dodnes.

Co na to říkali vaši rodiče? Podporovali vás?
Jo, jo. Maminka si to moc přála. Ona to viděla strašně jednoduše. Říkala, že být herečkou je krásné a herci, že se mají všichni dobře. Jenže tak to samozřejmě vůbec není. Těch, kterým se daří, je jen pár procent a musím říct, že mám to štěstí, že u mě práce je, ale asi bych to svým dětem nedoporučila. Protože člověk, když už herec je, tak musí mít
práci a musí být úspěšný. Jinak to stojí za prd. Motat se a prosit někde o práci nebo čekat, až vám někdo zavolá, to je o ničem. Je to povolání na tenkém ledě. Není to tak, jak to viděla maminka, že se dostanete na konzervatoř a jste herci. Po té konzerva­-to­ři teprve začínají boje o to, jak se uživíte a kde zůstanete.

S manželem Tomášem Matonohou jste z jedné branže. Je to podle vás výhoda, nebo nevýhoda?
Pro mě je to výhoda, protože si tak rozumíme navzájem. Oba tu profesi chápeme, takže když jeden z nás odjede natáčet na nějakou dobu pryč, tak nám to nepřijde zase tak divné jako člověku, který v tomto oboru nepracuje. Pro mě je to tedy určitě výhoda.

Hráli jste s manželem společně v nějakém filmu?
Ano, poštěstilo se nám to. Dokonce jsme se takhle seznámili, když jsme spolu poprvé točili. To už je asi sedm let zpátky. Režírovala to Irena Pavlásková a byl to film pro televizi ‚Muž, kterého chtějí‘.

Takže herectví vám pomohlo i ke vztahu...
Ano, to je pravda. (smích)

Momentálně hrajete v seriálu Ulice mrchu Lucii Wolfovou. Hrají se vám lépe záporné, nebo kladné role?
Ona není zase tak záporná. To, co se jí stalo, je vlastně ze života. To se prostě stává a lidi by si lhali, kdyby říkali, že ne. Děje se to dnes a den­ně a bohužel se to bude dít dál. Nechci se jí zastávat, ale ona děti nemá, má je partner, takže jestli tam někdo zavinil rozpad, tak je to on, protože odešel od rodiny. Samo­-zřejmě vždycky je to tragédie, ale jak říkám, není to úplně ta prvoplánová mrcha. Je to život.

Ulice je poměrně hodně sledovaný seriál. Zastavují vás na ulici diváci a radí vám, co máte jako Lucie dělat?
Jo, to se mi stává. (smích) Ale je fakt, že jsem čekala i nějaké negativní ohlasy, a musím říct, že lidi to berou většinou dobře a že si nanejvýš zanadávají na kolegu Adriana. On zradil. Ale já se nesetkala s nějakými špatnými ohlasy. Je pravda, že Ulici sleduje hodně lidí. To jsem pochopila, když jsem tam vstoupila.

V seriálu Horákovi jste také hrála Lucii. Je to náhoda, nebo se tak vždycky chcete jmenovat?
Je to opravdu náhoda. (smích) Bylo by dobré, kdybych si řekla, že se chci jmenovat Lucie, ale bohužel to takhle nefunguje. Ještě v jednom snímku jsem hrála Lucii, to už je ale dávno, když mi bylo nějakých patnáct let. Tohle je tedy už potřetí.

(Jackie)

super.cz

Admin Kuba / 30.12. 2010 /

Bořivoj Navrátil: Žije jen díky jedům!

Bořivoj Navrátil (77), hvězda seriálu Ulice, bojuje už téměř rok s rakovinou tlustého střeva. Má za sebou nesčetně chemoterapií,  jen těžko stojí na nohou, nemoc mu ubírá síly, kila i hlas. Přesto se herec nevzdává. A co víc, je ochoten o vražedné nemoci otevřeně mluvit, i když mu to je nepříjemné. Chce tak povzbudit a posílit podobně nemocné lidi.

Český Yul Brynner se skutečně chová jako jeden ze sedmi statečných. „Nejsem zvyklý se vzdávat, zároveň se snažím být ale pokorný a smířený s tím, že konec může být každou minutu. Proto žiji ze dne na den a raduji se z každého nového rána,“ řekl Navrátil Blesku.

Dnes a denně bojujete o život. Dokáže takový člověk vůbec vnímat Vánoce?
„Stoprocentně dokáže. Tím jsem si jist. Já se na ně dokonce moc těším. Budu je slavit natřikrát. Se synem, potom s rodiči jeho ženy a ve finále se všemi svými dětmi. Vánoc se opravdu nemohu dočkat. Rád se dívám pravdě do očí. Možná i proto, že je beru jako svoje poslední. Chci je mít ale šťastné a veselé…“

Ljubá Krbová v časopisu Dáša



Narodila se 5.července 1958 ve znamení Raka v Hradci Králové. Vystudovala konzervatoř v Praze a 13 let působila v Divadle E.F.Buriana. Nyní hraje ve Strašnickém divadle.

Je potřetí vdaná,jejím manželem se před téměř dvěma lety stal novinář a spisovatel Ondřej Neff. Z prvního manželství má Ljuba 23letou dceru Annu Marii,která studuje práva. V srdci Evropy mají s manželem Ondřejem Neffem japonskou i meditační zenovou zahradu. Oba se vzácně shodují v koníčcích i způsobu života.Patří do něj práce,zábava a relax,ale i velká rodina.

Svůj vysněný prázdninový den si Ljuba představuje takto: "ráno bych si přispala ,jsem sova. Mám ráda velmi pozdní a pomalý start do nového dne.Pak bych nejspíš vzala našeho psa a šla na dlouhou procházku do lesa.Domů bychom se vrátili hladoví a čekal by nás oběd,který by uvařil kouzelný hrneček.Po obědě bych si uvařila konev zeleného čaje,seděla na zahrádce a vůbec nic bych nedělala.To bych vydržela hodinu,potom bych vzala kolo a jela navštívit někoho z kamarádů.A večer už bych měla pocit,že je nejvyšší čas ujmout se role hospodyně a udělat něco dobrého pro své nejbližší."

Sny okomentovala takto : " Sny jsou od toho,abychom se je snažili uskutečnit."

Herečka Ljuba Krbová ráda cestuje,fotografuje a uklízí.Oblíbila si bojové sporty a asijskou kulturu.

časopis Dáša

Admin Kuba / 7.12. 2010 /

Kojím, tak přece nebudu držet diety, říká Michaela Badinková

V posledním ročníku bratislavské konzervatoře se sebrala a odstěhovala do Prahy, aby hrála v muzikálu. Kvůli jeho opožděnému startu však skončila v baru. Pár let nato ale prorazila. Jako zrzavá popletla hlavu Pavlu Křížovi v Básnících, pak se stala učitelkou v seriálu Ulice. Teď má novou roli – je matkou.

Kvůli roli v Básnících si před lety nechala obarvit vlasy na zrzavo, vrátila se ale ke své blond. Co všechno by ještě na sobě změnila kvůli roli? "Nevadily by mi jakékoliv změny s vlasy ani s váhou, byla bych ochotná výrazně zhubnout i přibrat," říká Badinková.

Odmítla by ale prý zásahy plastických chirurgů. "I když nevím, co bude za třicet let, tou dobou je možná budu velebit," dodává. "Samozřejmě se hodně řeší nahota, ale kdybych měla v ruce kvalitní scénář a nahota měla své opodstatnění, tak bych se jí nebránila."

Svou první milostnou scénu si zahrála v roce 2003 právě v Básnících s Pavlem Křížem. "Dost jsem se styděla," přiznává. "Každému z nás jsou intimní scény nepříjemné, ale časem se s tím naučíte pracovat. Je to otázka cviku, a než ho získáte, tak se dost trápíte. Musíte se umět do role vžít, ale také se od ní po představení odstřihnout. My herci jsme v tomhle směru zvláštní ufoni. Něco, co si lidé v běžném životě chrání, intimitu, dotyky, tak ukazujeme na jevišti a na kameře."

Na jevišti jsou všichni zamilovaní

Michaela Badinková souhlasí s tím, že mezi herci přerůstají city snáz než v jiných povoláních. "Stejně jako v běžném životě je vám někdo bližší, víc vám sedne, tak to samé funguje na jevišti i před kamerou. Tím, že k sobě máme blíž, se to snáz přehoupne. Jde jen o to, kdo má jaké hodnoty, co chcete. Osobně jsem přesvědčena, že po škole jsou všichni v každém představení zamilovaní."

Svého současného partnera a otce dcery Evelíny Jana Teplého ale nepotkala na jevišti, i když v divadle to bylo. "Přišel se podívat na představení," prozrazuje. "Teprve až nedávno jsme spolu hráli v Divadle na Palmovce v představení Sugar."

Nejlepší role? Matka

V těhotenství nabrala dvacet kilo a deset jí ještě zůstává. Ale netrápí se tím. "Přeju si vrátit se na svoji původní váhu, ale kojím, tak teď přece nebudu držet drastické diety," říká Badinková. Nová role matky jí sedí. "Mám za sebou spoustu krásných období v životě, ale tohle je nejkrásnější. Mateřství si opravdu užívám. Jako matka jsem velmi šťastná," svěřuje se.

Příjemné pocity prý naskočily hned, když zjistila, že je těhotná. "Porod byl jen přirozeným pokračováním. Některé ženy po něm mají psychické problémy, já to naštěstí neznám."

Jako matka se spoléhá ve všem na sebe. "Rozhodla jsem se, že všechno okolo dítěte chci zvládnout sama. Mám pocit, že si žena ubere energii, když ukáže, že jí něco nejde, že potřebuje pomoc. Já se rozhodla, že to zvládnu, a ono to jde," říká.

Otec Evelínky je prý nadšený tatínek. "Ale protože má hodně práce, obvykle to vypadá tak, že přijde pozdě večer domů, koukne do postýlky a jde spát," říká Badinková. "Zatím jsem kvůli kojení pro Evelínu nejdůležitější já, ale Honza zvládne přebalit, vykoupat a uspat ji."

Do práce se Badinková zatím nehrne. Od ledna bude hrát jednou měsíčně v divadle. "Ale to je takový neplánovaný návrat, budu alternovat za Lenku Vlasákovou, která čeká čtvrté dítě. Trochu víc se chci začít věnovat práci až na podzim příštího roku," prozrazuje herečka.

"Mně narozením dcery spadl kámen ze srdce. Uvědomila jsem si, v jakém stresu jsem předtím žila. Nechci se rouhat, byla jsem ráda za všechnu práci, ale teď jsem spokojená, když nemusím vůbec nic. Říkám si: Hlavně ať nikdo nezavolá, ať nepřijde nějaká zajímavá nabídka, abych nemusela zvažovat, jestli jít do práce, nebo být s Evelínou."

ona.idnes.cz

Admin Kuba / 16.11. 2010 /