České vánoční tradice

České vánoční tradice v sobě neoddělitelně spojují křesťanské svátky s pohanskými obřady, dávné místní obyčeje se proplétají s vlivy jiných zemí. Jaké hlavní zvyky se dnes v Česku váží k adventnímu a vánočnímu období?

Adventní věnec
Mezi nejoblíbenější symboly předvánoční doby patří adventní věnec. Je většinou spletený ze zeleného chvojí, někdy ozdobený mašlemi, šiškami a jinými maličkostmi. Na věnci stojí čtyři svíce, které představují čtyři adventní neděle. Těmi je vymezen advent, doba, v níž křesťané očekávají narození Spasitele. Letos první neděle adventní připadá na 2. prosince. Každou neděli se na věnci rozsvítí další svíčka, až na konci adventu září všechny. Pro křesťany je přibývající světlo symbolem blížícího se příchodu Ježíše Krista, tradici ale dodržují i ti, kdo se prostě těší na Vánoce.

Adventní kalendář
Zvláště dětem, které se už nemohou dočkat Vánoc, bývá určen adventní kalendář. Každý den odkrývají jedno ze čtyřiadvaceti okének, za nímž najdou malou odměnu, zpravidla kousek čokolády. Adventní kalendáře začínají tradičně prvním prosincem, což ale není úplně přesné. Období adventu zahajuje totiž čtvrtá neděle před Štědrým dnem (24.12.), každý rok je tedy datum jiné.

Barborky
Svobodné dívky by mohl zajímat zvyk, který se váže k svátku sv. Barbory (4.12.). Ten den podle tradice trhají dívky třešňové větvičky zvané barborky a čekají, zda jim do Vánoc ve váze rozkvetou. To by znamenalo, že se dívka do roka vdá.

Mikuláš, anděl a čert
Velmi živým je v Česku svátek sv. Mikuláše. V jeho předvečer, 5. prosince, navštěvuje děti Mikuláš v doprovodu čertů a andělů.

Mikuláš v biskupském rouchu děti nejdříve zkouší, například z básničky či písničky, a vyptává se na jejich poslušnost. Čert mu dodává autoritu strašením, pouštěnou hrůzu vyvažuje krásný anděl. Nakonec Mikuláš dítě, které slibuje, že bude hodné, podaruje drobnými dárky, především sladkostmi a ovocem. Zlobivější děti ale mohou mezi cukrovinkami nalézt i bramboru nebo kousky uhlí. Není-li převlečený Mikuláš na dosah, dítě nepřijde zkrátka. Stačí, když dá za okno punčochu, po setmění mu do ní Mikuláš nadílku vloží i bez zkoušky.

Cukroví a vánočka
České Vánoce jsou nejsladším obdobím v roce. Hospodyňky se doslova předhánějí v pečení vanilkových rohlíčků, perníčků, sněhových pusinek a desítek dalších druhů cukroví. Recepty se v rodinách předávají po generace, není proto divu, že drobné cukroví je na pohled krásné a na jazyku se rozplývá.

Nepostradatelnou součástí svátečního stolu je vánočka, sladké pečivo z kynutého těsta spletené do tvaru copu, zdobené rozinkami a mandlemi.

Jesličky
Zobrazování biblického výjevu z betlémského chléva, kde se na slámě narodil Ježíšek, patří mezi české vánoční tradice již celá staletí. Betlémy se stavějí nejrůznějších velikostí a z nejrůznějších materiálů: ze dřeva, papíru, keramiky, ale i z perníku či dokonce z másla. Ve středu betléma jsou jesličky s Ježíškem, obklopeným Pannou Marií a svatým Josefem. Nad chlévem se vznáší anděl, který drží stuhu s nápisem Sláva na výsostech Bohu. Další postavičky představují pastýře a stádo ovcí, kterým bylo narození zvěstováno, dary přinášejí tři mudrcové. K biblickým reáliím lidé často přidávali postavy, budovy i stromy ze svého okolí. 

Do Guinnessovy knihy rekordů byl zapsán největší mechanický lidový betlém na světě, zvaný Krýzovy jesličky. Skládá se z více než třinácti set figurek, z nichž na 130 se pohybuje. Betlém je vytvořen ze dřeva, látek a kašírovací hmoty. Více než šedesát let na něm pracoval měšťan Tomáš Krýza (1838 - 1918). Nachází se v muzeu v Jindřichově Hradci. Samostatným unikátem je barokní přírodní betlém z dílny Matyáše Bernarda Brauna, který vznikl v letech 1723 až 1733. Tvoří jej skupina reliéfů vytesaných do skalních stěn a soch zhotovených z obrovských kamenných bloků. Podle ústředního díla se soubor nazývá Betlém. Plastiky se rozkládají ve volné krajině v okolí Kuksu.

Vánoční stromeček
Bez rozzářeného stromečku si dnes Vánoce už ani nedovedeme představit. Přesto je tento zvyk v českých zemích celkem mladý. V měšťanských a šlechtických domácnostech se začal objevovat počátkem devatenáctého století, zdomácněl ale až v průběhu jeho druhé poloviny. Na venkově dnešnímu pojetí předcházel zvyk věšet stromek špičkou dolů nad slavnostní stůl. Zpočátku se stromek zdobil červenými jablíčky, ořechy, ozdobami ze slámy nebo cukrovím. Ve dvacátém století začaly převažovat skleněné ozdoby. Nejrozšířenější je zřejmě smrček, oblíbené jsou ale také borovice a jedličky. Stromeček se zdobívá buď na  Štědrý den (24.12.) nebo den předem a rodiny se z něj radují většinou alespoň do Tří králů (6. 1.). Od dvacátých let minulého století se objevují vánoční stromky na veřejných prostranstvích českých měst a obcí. Dnes je asi nejznámější každoročně vztyčovaný strom na Staroměstském náměstí v Praze.

Jmelí
Další „vánoční rostlinou“ je jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňují na lustr, případně nad dveře. Zřejmě proto, že pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku či ženu. Nebo proto, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodí s sebou snítku přinést.

Štědrý večer
Na Štědrý den (24.12.) se rodina schází doma, zdobí stromeček, chystá se večeře. Mnoho lidí zachovává až do večera půst. Dětem, které se nemohou dočkat večeře, rodiče slibují, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Po setmění, s východem první hvězdy, se zasedá ke společné večeři. Tradiční česká štědrovečerní večeře se skládá z rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Od večeře není radno vstávat, zbytečně se tak přivolává neštěstí. To podle tradice přináší i lichý počet lidí kolem stolu.

Vánoční kapr
V předvánočním čase jsou v ulicích všech českých měst k vidění mohutné kádě plné kaprů. Většina jich pochází z proslulé rybníkářské oblasti na jihu Čech.

Ve většině domácností se kapr, obalený v mouce, vajíčku a strouhance, smaží na pánvi. Mezi tradiční pokrmy patří i kapr vařený „na modro“ se zeleninou a máslem. Tradice praví, že kdo si dá šupinu z vánočního kapra při večeři pod talíř, bude mít dostatek peněz po celý následující rok. Podobného účelu dosáhne i ten, kdo si dá šupinu do peněženky. Kaprův osud se ale občas vyvine úplně jinak: zvláště děti vítají, když ho na Štědrý den mohou pustit zpět na svobodu.

Ježíšek
Po štědrovečerní večeři nastává okamžik, na který se mnohé české děti těší celý rok. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek. Na rozdíl třeba od Santa Clause tato postava nemá žádnou ustálenou vizuální podobu. Také způsob, jakým k dětem přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Vánocích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosí jak Mikuláš, tak Ježíšek.

Štědrovečerní magie
Štědrý večer a noc byly odpradávna časem, kdy se stírala hranice mezi světem pozemským a nadpřirozeným. V tuto dobu bylo možné nahlédnout do budoucnosti a případně ji i ovlivnit. Zatímco magické úkony spjaté se zajištěním bohaté úrody se z povědomí moderních lidí téměř vytratily, tradice spojené s otázkou svatby, zdraví a štěstí zůstávají stále aktuální.

Zdravé jádro
Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, lze se nadít nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší. Osudu lze napomoci výběrem zdravého, velkého jablka. Podobnou informaci jako jablka podle tradice ukrývají i vlašské ořechy. Kdo ve čtyřech nalezne zdravá jádra, bude sám zdravý celý rok.

Lití olova
Na přípravu náročnější, zato významově bohatší je staročeský zvyk lití olova. Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se posléze najednou vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se v něm snaží rozeznat tvář či monogram toho, kdo je jim určen. Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem položenou otázku.

Plavba životem
Poetický zvyk, který upoutá (nejen) každé dítě, je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných polovin skořápek se připevní maličká svíčka  - nejsnáze  pomocí nakapaného vosku. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný. Jestliže se lodička pustí na volnou vodu, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.

Kam zamíří střevíc
Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.

Koleda
Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku. Hlavní dobou koledování bylo období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů (tj. 24.12.-6.1.). S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.). Verše Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad sem s ní na ledu znají i děti, které se koledovat už nevydávají.

Nový rok
První den v  roce je provázen rčením „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Je proto záhodno vyvarovat se jak všech hádek a rozepří, tak i nepříjemné práce. K obědu se tradičně podává čočka nebo polévka s drobnou krupicí. Podle zvyku si těmito pokrmy člověk zajišťuje dobrou finanční situaci na celý rok. Naopak tradice nedoporučuje servírovat zajíce či drůbež, a to aby štěstí neuteklo nebo neulétlo.

Tři králové
Šestého ledna obcházejí domácnosti chlapci převlečení za tři krále, koledují a přejí vše dobré. Na vchody domů a bytů píší svěcenou křídou K + M + B, tedy zkratku latinské věty Christus mansionem benedicat, Kristus ať žehná tomuto příbytku. V tento den se také pořádají různé charitativní sbírky. Na Tři krále končí cyklus vánočních svátků. Lidé odstrojují stromeček a ukládají betlém, aby se k němu zase napřesrok vrátili.

www.czech.cz