Chalupář Václav Sloup (74): V Ulici na Nově mě to nebavilo!

Kuba>

Zahrál si Mažňáka v televizní Záhadě hlavolamu, účetního JZD v legendárních Chalupářích a mihl se i v celé řadě dalších slavných filmů a seriálů. Dnes je herec Václav Sloup (74), jenž nedávno prodělal operaci ucha kvůli ztrátě sluchu, na penzi, kterou si nemůže vynachválit. Lenoší, vzpomíná na svá divoká léta a na noc si vypíná telefon, aby ho kamarádi z mokré čtvrti nebudili. Kvůli čemu se mu nelíbilo v »nováckém« seriálu Ulice? Jak to, že si rodák z Tlustic u Berouna oblíbil pražský Žižkov? A proč se mu rozpadlo manželství s jeho ženou Alenou?

KAŠLU NA TO

Diváci vás naposledy měli možnost vidět v seriálu televize Nova Ulice, kde jste hrál hrobníka. Bavilo vás to?
„No, měl jsem trochu jiné představy, když jsem na tu roli kývl. Myslel jsem, že se na to všechno vykašlu. Přišlo mi, že se to nikam nehýbe, že je to furt stejný, že se ta moje role ani děj nikam neposunuje.“

Takže podobnou roli byste znovu nevzal?
„Je to práce, prostě jí musíte dělat. Jsou ale okamžiky, kdy si člověk říká, že se na to vykašle. Vždyť já už nejsem herec, jsem penzista. Na druhý straně bych si ty role, co ještě přijdou, rád vybíral. Já to dělal vždycky, jenže někdy teď ani není z čeho. Četl jsem pár věcí a měl jsem dojem, jestli ten člověk, co to psal, vůbec věděl, co chce a o čem…“

Jak jste se vlastně k herectví dostal? /
„Jsem z malé vesnice, kde slovo herec bylo sprostý. Doteď netuším, jak jsem se k tomu dostal. Takovou kliku má málokdo. Užil jsem si dost příjemného. Měl jsem štěstí na spolužáky a kamarády – Petr Čepek, Jana Drbohlavová, Jirka Krampol, Pepe Abrhám. Byl to kolikrát hukot.“

Celý život jste hrál hlavně padouchy. Vadilo vám to? Nemyslel jste si někdy na nějakou kladnou roli?
„Role jako role. Jestli záporná, nebo ne, pro mě nehraje roli. I když... Hrajeteli záporáka, lidi na vás všude na ulici pokřikujou. To se mi stávalo dost často. Člověk s tím musí počítat. Anebo nechodit ven a chodit akorát po barech. To ale potom může vést k určitý závislosti… S kamarádama jsme toho něco nachodili, ale kupodivu jsme to vždycky nakonec zvládli. Byla to trochu šílená doba, ale vzpomínám na ni moc rád.“

CO S ŽENSKOU?

Zmínil jste bujarý herecký život... Stalo se vám někdy, že byste kvůli večírku, který se protáhl, třeba nestihl představení?
„To se mi nikdy nestalo, i když jsme teda žili dost naplno. Byl jsem profesionál, to bych si nemohl dovolit. Kolikrát ten druhej den byl dost hustej. Někdy i dost často. Jednou jsme v repertoáru měli Čekání na Godota, moji oblíbenou hru, kterou jsme v divadle delší dobu nehráli. Tehdy mi narychlo zavolali, že mám jít hrát. Ale jak jsem byl po flámu, připravoval jsem se na něco úplně jinýho. Až Honza Libíček mi pomohl. Nebýt jeho, nevím, jak by to dopadlo.“ 

Co na tyhle tahy říkala vaše manželka? Jste rozvedený, takže jí vadilo, že jste pořád v divadle nebo někde na tahu...
„Asi jo, měla mi za zlý, že jsem nebyl moc doma. Manželka nebyla z branže, ona dělala a snad ještě dělá umělecké gobelíny, díky nim cestovala často třeba do Belgie a tak. V tom byla dobrá.“

Jak jste se se ženou poznali?
„Seděl jsem zrovna s kamarády v divadelním klubu a najednou se tam zjevila ona. Líbila se mi, zato já jí lezl na nervy. Ale protože to měla kousek přes Karlův most a já byl z Divadla Na zábradlí, našemu dalšímu setkávání se prostě nedalo zabránit. Slovo dalo slovo a bylo to. Dneska jsem sice rozvedený, ale mám dvě skvělé vnučky, je jim 16 a 21 let, a o herectví naštěstí nepřemýšlí.“

Vídáte je často?
„Bydlí v Mělníku a chtějí, abych se tam přestěhoval k nim. Jenže já to mám v Praze rád. Mám tu svůj klid, to je pro mě důležitý. Dokud dělám, budu tady, občas mi sem tam i nějaká slečna taky přijde, ale už to není tak hustý… Ale dejte pokoj se stěhováním. Mám tu všechny kamarády… Kvůli nim si na noc musím vypínat mobil, protože jsou schopní mi zavolat i ve dvě ráno, že někde paří, a ať za nimi přijdu. Ale mně je jasný, že tam dorazím a budou úplně našrot a už s nimi nic nebude.“ (smích) 

A které z kamarádů vídáte v současné době nejčastěji?
„Asi Jirku Krampola. Ale co vám budu povídat, vždyť já už si se všemi všechno řekl. Jenom kladu kamarádům na srdce, ať mi ukážou tu ženskou, která k nim zrovna patří, abych se nespletl. Ale co s ženskou? Mladý lezou na nervy, starý jsou na nic, tak jsem začal víc chodit do knihoven, teď hodně čtu.“

Už léta bydlíte v Praze na Žižkově, ale starousedlík nejste. Trvalo vám dlouho, než jste si tady zvykl?
„Když jsem se po rozvodu na Žižkov nastěhoval, říkal jsem si: já si tu nezvyknu. To je hrozný – to je přece jasný, protože se tu narodil Krampol! (smích) Za nějakou dobu jsem si tu ale zvykl, to když vás začnou zdravit řezníci… Je to tu milý. Žiju tu už víc než 25 let. Předtím jsem žil na Vinohradech, kousek od divadla – měl jsem to kousek, vždycky mi jen zavolali, takže jsem nemohl nic prošvihnout. Vinohrady jsem měl moc rád. A teď jsem si zvykl tady.“ 

Zmínil jste, že už nejste herec, ale penzista. Co dělá takový penzista?
„Nevyhledávám zbytečnou fyzickou práci. Dost lenoším. V tom jsem přeborník. Vnučky mi to závidí. Klidně prospím i dva dny. Chodím plavat, s kamarády do baru, akorát  jak říká Jirka Krampol – dřív jsme znali hodně barmanek, a teď známe hodně zdravotních sester. (smích).“

Chodíte ještě do divadla?
„Umělecky strádám. Šel bych se podívat na premiéru nebo tak, ale už tam nikoho pořádně neznám. Už mě nic moc nepřekvapí. I když nedávno jsem byl na jedné akci, kam mě pozvala Dáša Havlová. A tam jsem potkal Roberta, kluka, kterého jsem kdysi vychovával, protože jsem nějaký čas žil s jeho matkou. Pamatuji si ho jako pětiletého, a teď už studuje vysokou školu v anglickém Birminghamu. Tak to bylo moc milý.“

Jak vznikal rozhovor

S Václavem Sloupem jsme se setkali v jeho oblíbené kavárně »U Pavlínky«, kterou má od domu, kde bydlí, jen pár kroků. Tráví tu nejednu volnou chvíli. „Příroda je mocná čarodějka. Ale někdy mi leze dost na nervy,“ pousmál se herec, když si zapaloval cigaretu a zrovna foukal silný vítr. Po chvíli ale nad běsnícím živlem zvítězil a rozpovídal se. Jediné, co mu v tu chvíli kazilo radost ze života, byl špatný sluch, který se ale po úspěšné operaci stále zlepšuje. „Starej a ještě hluchej,“ glosoval s typickým nadhledem herec, který nezůstal svojí pověsti bonvivána nic dlužen a objednal si vodu a deci červeného. Toho se ale během rozhovoru ani nedotkl.

Z jeho slavných rolí

ULICE (2007–2009) - Role hrobaře Bartáka ho zpočátku bavila. Pak už ne, nikam se nerozvíjela. Proto prý ze seriálu odešel. „Měl jsem o tom trochu jiné představy,“ vysvětlil.

ZÁHADA HLAVOLAMU (1969) - Záporné postavě Mažňáka vděčí dodnes za neutuchající popularitu. „Když herec řekne, že netouží být známý, jde o protimluv. To nemusí dělat herectví,“ říká Sloup.

PERNÍKOVÝ DĚDEK (1983) - Role dostal v desítkách televizních pohádek. Jednou z nejpopulárnějších byl Perníkový dědek na motivy pohádky Josefa Lady. „Je to Perníková chaloupka napsaná naruby,“ popsal Sloup. Na snímku s Miluší Geprtovou.

ZA TRNKOVÝM KEŘEM (1981) - Spolu se snímkem Na pytlácké stezce to byl film, kde se potkal s dětskou filmovou hvězdou Tomášem Holým. Hrál tu řidiče Čahouna.

CHALUPÁŘI (1975) - Vzpomínek na pařby s Menšíkem a Sovákem má Sloup habaděj. Třeba: „Jednou jsme usnuli v baru. A když se ráno za rozbřesku probíráme, Menšík mi říká: »Václave, v chlastu jsi machr. Od dneška mi můžeš tykat...«“

Autor: Lukáš VLTAVSKÝ
Foto Aha! – Martin Pekárek, TV Nova, ara

14.8.2010 12:00

ahaonline.cz