Patricie Solaříková: Spratek mě bavil

Kuba

 

Páťo, Tereza vloni hodně prožívala tátův odchod od rodiny a jeho milenku. Jak se ti hrály tyto emočně vypjaté scény?

Bavily mě, protože přišly po období Terezy slušňačky. Bylo fajn, že jsem si mohla zahrát taky spratka, co mektá, dělá scény a je na pár facek. S Péťou to bylo dobrý. Vždycky jsem se mu před těma scénama omlouvala, protože jsem na něj byla fakt strašně hnusná. Ale natáčení bylo super. Bylo to zase něco úplně jinýho, mohla jsem si zkusit odlišný herectví.

 

Co jsi říkala na černou paruku?

Jó, to bylo dobrý!

 

Líbila ses sama sobě? Obarvila by ses někdy načerno?

Do černý bych asi nešla. Myslím si, že mi zas až tak moc nesluší. Kdysi, řekla bych, že v prváku, jsem měla hnědý přeliv. Takový hodně tmavý, kaštanový. Ten se mi líbil. Myslím, že černá už je prostě moc. Odjakživa jsem blonďatá, i když teďka už mi ta blond dost mizí. :-) Ale vždycky jsem byla světlejší. Černá mi na mě přijde už hodně drsná.

 

Jak vzpomínáš na natáčení v nemocnici, kdy jsi byla celá obvázaná?

:-) To bylo šílený!

 

Jak dlouho maskérkám trvalo, než tě takhle obvázaly?

To si už nepamatuju. Enormně dlouho to netrvalo, ale přece jenom – obtočit obě ruce až k ramenům… Ale to nebylo nic proti tomu, co mě čekalo pak. Musela jsem v tom být celý den, tehdy se točilo dvanáct obrazů. Štáb se mi smál, že si nedám ani polívku…

 

A opravdu tě pak museli krmit?

:-) Ne, ne. Trošku jsem se vždycky sice pobryndala, ale nějak jsem si nakonec poradila.

 

Hele, blbá otázka, ale jak jsi zvládala toaletu?

:-) Ta šla taky! To bylo v pohodě!

 

U Jordánových se natáčela i Výměna manželek. Režiséra si tehdy zahrál jeden z režisérů Ulice Kryštof Hanzlík. Jak se ti s ním točilo? Proběhla na place nějaká pomstička?

:-) Joooo. My jsme ho hrozně trápili. Furt jsme se chechtali. Teda i s ním, protože on je typ člověka, co je vtipný jenom proto, že je. Nemusí ani nic říkat, a směješ se mu. Točit s ním je, řekla bych, skoro za trest. To se prostě nedá. :-) Já jsem s Kryštofem měla ještě jednu scénu po Výměně manželek. Do Libuščina krámku si jako přišel koupit kávu. Tehdy jsme to točili asi hodinu, protože jsme se pořád strašně smáli.

 

Šla bys někdy ty osobně do Výměny manželek?

Ne! Nikdy! Ale s přítelem jsme na to furt čučeli. Občas jsme si dávali takový maraton. Na internetu jsme si pustili třeba tři díly za sebou. Bylo to zábavný, myslím si, že je to fakt dobrá reality show. Obdivuju lidi, co do toho jdou, i když zčásti je to asi i kvůli penězům. Sama bych do toho ale nešla. Je to strašný zásah do soukromí. Mít za zadkem v jednom kuse deset dní kameru, ukazovat národu, jak doma žijete, to fakt ne.

 

Páťo, co ti Ulice za ty čtyři roky dala?

Určitě mi dala spoustu zkušeností. A taky jsem měla možnost poznat spoustu nových lidí. To mi přijde důležitý i pro budoucí život, protože tyhle známosti se nám určitě neztratí. Obzvlášť když to jsou fajn lidi, který má člověk opravdu rád, rád s nima dělá. Takže mi asi nejvíc dala právě ty přátele.

 

Co ti naopak vzala?

Asi trochu toho soukromí, ale u mě to vůbec není tak tragický. Že mě někdo pozná na ulici nebo v tramvaji, už neřeším. Jsou lidi, kteří jsou hrozně milí a třeba řeknou: „Jéééé, vy jste z Ulice…“ atd., atd. Vždycky mě strašně potěší, že lidi na Ulici koukají a koukají na ni rádi. Pak jsou samozřejmě taky puberťáci nebo partičky, co si rýpnou. Ale to je jejich věc.

 

Už slyšíš na Terezu?

:-) Slyším. I tady mi polovina štábu říká Terezo. Po těch čtyřech letech už jsem zvyklá. Možná se tak nechám i pokřtít. :-)

 

Jak tvou popularitu berou spolužáci?

Co se týče střední, tam to bylo vždycky úplně v pohodě. Ulici jsem začala točit až na konci prváku, takže mě už znali. A to, že jsem předtím sem tam v něčem hrála, oni prostě neřešili. Moje třída na stření byla fakt úplně nejlepší. My jsme třeba i teďka spolu vyrazili zase na vodu, i když už jsme ze školy rok pryč. Opravdu to jsou fajn lidi a já je mám hrozně ráda. Jsou to opravdoví kamarádi.

 

Ty teď studuješ humanitní vědy. Znamená to, že s hraním sekneš, až jednou Ulice skončí? Nebo bys chtěla dělat herectví i v budoucnu?

Já to vůbec neplánuju. Budu samozřejmě ráda za každou nabídku. Neříkám si, že až skončí Ulice, tak toho nechám. Prostě až něco přijde, tak to přijde, a jestli ne, tak ne.

 

Co bys ráda dělala v budoucnu?

To fakt nevím. :-)

 

Ulice je nekonečný seriál, licenci máme až do roku 2017, to je ještě nějakých osm let. Chtěla bys být v Ulici až do konce? Přemýšlela jsi nad tím někdy?

Vůbec nemám představu. A hlavně to nezáleží jenom na mně, ale taky na divácích, tady na lidech…

 

A napadlo tě, když jsi do toho šla, co bude za těch xy let?

Já takhle neuvažuju. Jsem ráda, že Ulice je úspěšná, ale opravdu nedokážu posoudit, jestli ještě budeme schopní osm let takhle fungovat. Já bych byla určitě ráda, ale představit si to nedokážu. Je to pro mě teďka trošku absurdní představa, ale samozřejmě se tomu bránit nebudu. :-) I když je to trochu zvláštní, že bych tu byla ještě v osmadvaceti. To už možná budu i vdaná, budu mít děti… :-)

 

V reálu nebo v seriálu?

:-) To já nevím, možná oboje… Já netuším, co budu dělat zítra, natož za osm let, takže… To se musí teprve napsat v mým osudu. :-)

 

První část rozhovoru s Patricií Solaříkovou, kde vzpomíná na natáčení Jeřábkova pokusu o znásilnění nebo na natáčení bouračky si můžete přečíst zde.

Druhou část rozhovoru s Páťou, v němž si povídáme o natáčení postelových scén, najdete zde.

Díl, ve kterém se Tereza pohádala s otcem během natáčení Výměny manželek, si můžete připomenout zde.

Díl, ve kterém Tereza bojovala v nemocnici o život, najdete zde.

Na reportáž z natáčení Výmeny manželek v Ulici se podívejte zde.