Franta má epilepsii
Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc, latinsky eufemicky také morbus sacer nebo morbus divinus - svatá nebo božská nemoc) je záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. V populaci se udává její výskyt 1%, ale bude pravděpodobně vyšší.
Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace a také infekcelarvální toxokaróza, neurocysticerkóza).
Epilepsie a epileptické syndromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.
Pseudoepileptické záchvaty mohou vzniknout např. nedostatkem hořčíku nebo poruchou jeho asimilace.
internet)
Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace a také infekcelarvální toxokaróza, neurocysticerkóza).
Epilepsie a epileptické syndromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.
Pseudoepileptické záchvaty mohou vzniknout např. nedostatkem hořčíku nebo poruchou jeho asimilace.
internet)
Lékař pro stanovení epilepsie potřebuje od pacienta a jeho doprovodu přesně znát, jak záchvaty vypadají, kdy se objevily poprvé, co jim bezprostředně předchází, jak jsou časté, zda se v rodině vyskytuje neurologické onemocnění. Pro zpřesnění a potvrzení diagnózyEEG. V diagnóze se nadále užívají zobrazovací metody a nejmoderněji metody invazivní.
K léčbě epilepsie se užívají metody nefarmakologické – režimová opatření, a dále farmakologické – podávání antiepileptik, jak preventivně, tak i přímo při záchvatu. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje léčba chirurgická.
Životní prognóza závisí na typu a závažnosti epilepsie, ale obecně nemocný s epilepsií bez dalších rizik a přidružených onemocnění může vést téměř normálně aktivní život.
K léčbě epilepsie se užívají metody nefarmakologické – režimová opatření, a dále farmakologické – podávání antiepileptik, jak preventivně, tak i přímo při záchvatu. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje léčba chirurgická.
Životní prognóza závisí na typu a závažnosti epilepsie, ale obecně nemocný s epilepsií bez dalších rizik a přidružených onemocnění může vést téměř normálně aktivní život.
Druhy epileptických záchvatů...
Starší dělení
1. Grand mal (křeče, pokousání, bezvědomí, pomočení)
2. Petit mal (mrákoty, vrávorání, bez křečí)
3. Jacksonské záchvaty (záškuby ve sval. skupinách, nekoordinované pohyby)
4. Psychomotorický záchvat (pobíhání po místnosti, zastřené vědomí, nesmyslná činnost)
5. Epileptický mrákotný stav (částečně zastřené vědomí, automaticky vykonávaná činnost, trvá i několik dní, může se dopouštět činnosti, kterou by jinak neudělal – útěky, žhářství, toulání, běžnému pozorovateli uniká).
Dělení na "grand-mal" a "petit mal" je dneska již zastaralé a používá se spíše ze setrvačnosti. Lékaři je již nepoužívají.
Novější dělení
1. Jednoduché parciální záchvaty - záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení…) Vědomí není narušeno.
2. Komplexní parciální záchvaty - záchvat postihuje širší oblasti mozku. Často se projevuje automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání…) a až po složité (chůze…). Vědomí bývá narušené a bývá porucha paměti.
3. Generalizovaný záchvat bez křečí - tzv. ABSENCE, záchvat postihující celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí. Projeví se strnulým pohledem a přerušením práce, nebo jiné činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk ani nemusí vědět že k něčemu došlo (i když to většinou ví, jen neví co se dělo).
4. Generalizovaný záchvat s křečemi - klasický obraz toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se člověk dostane zpět do normálu.
Některé epileptické záchvaty doprovází pocit „dejá vu“ - pocit jednou zažitého nebo „jamais vu“ - pocit cizoty. Na epizáchvaty je amnézie. Připomínat je je neetické.
Někdy dochází u epileptických pacientů po mnoha vyšetřeních (monitorování 24 hodin EEG, neurologickopsychologických vyšetřeních a jiných) k nervozním stavům, pacient očekává zdali bude vybrán a zdali je možná operace jeho mozku, jež ve většině případech pomáhá. Lékaři berou ohledy na to, ve kterém místě určitému se u příslušného pacienta nachází ložisko epilepsie. Operace mozku pacienta trpící epilepsií je výjimečná, provádí se pouze u kritických případů, kdy pacient prodělává záchvaty velmi často.
1. Grand mal (křeče, pokousání, bezvědomí, pomočení)
2. Petit mal (mrákoty, vrávorání, bez křečí)
3. Jacksonské záchvaty (záškuby ve sval. skupinách, nekoordinované pohyby)
4. Psychomotorický záchvat (pobíhání po místnosti, zastřené vědomí, nesmyslná činnost)
5. Epileptický mrákotný stav (částečně zastřené vědomí, automaticky vykonávaná činnost, trvá i několik dní, může se dopouštět činnosti, kterou by jinak neudělal – útěky, žhářství, toulání, běžnému pozorovateli uniká).
Dělení na "grand-mal" a "petit mal" je dneska již zastaralé a používá se spíše ze setrvačnosti. Lékaři je již nepoužívají.
Novější dělení
1. Jednoduché parciální záchvaty - záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení…) Vědomí není narušeno.
2. Komplexní parciální záchvaty - záchvat postihuje širší oblasti mozku. Často se projevuje automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání…) a až po složité (chůze…). Vědomí bývá narušené a bývá porucha paměti.
3. Generalizovaný záchvat bez křečí - tzv. ABSENCE, záchvat postihující celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí. Projeví se strnulým pohledem a přerušením práce, nebo jiné činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk ani nemusí vědět že k něčemu došlo (i když to většinou ví, jen neví co se dělo).
4. Generalizovaný záchvat s křečemi - klasický obraz toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se člověk dostane zpět do normálu.
Některé epileptické záchvaty doprovází pocit „dejá vu“ - pocit jednou zažitého nebo „jamais vu“ - pocit cizoty. Na epizáchvaty je amnézie. Připomínat je je neetické.
Někdy dochází u epileptických pacientů po mnoha vyšetřeních (monitorování 24 hodin EEG, neurologickopsychologických vyšetřeních a jiných) k nervozním stavům, pacient očekává zdali bude vybrán a zdali je možná operace jeho mozku, jež ve většině případech pomáhá. Lékaři berou ohledy na to, ve kterém místě určitému se u příslušného pacienta nachází ložisko epilepsie. Operace mozku pacienta trpící epilepsií je výjimečná, provádí se pouze u kritických případů, kdy pacient prodělává záchvaty velmi často.
internet)
První pomoc při epileptickém záchvatu...
Jednotlivý epileptický záchvat je příznak nemoci epilepsie. Zpravidla se nejedná o život ohrožující situaci, za kterou je někdy přítomnými považován. Většina záchvatů končí spontánně, bez jakékoli pomoci, velké záchvaty do 5 minut. Vzácně může velký záchvat trvat déle a přejít do tzv. statu epilepticu. Pokud velký záchvat trvá do 5 minut, je nejvhodnějším postupem jednoduše počkat až odezní.
Projevy záchvatu často vzbuzují u přítomných pocity nejistoty. Tyto pocity je možné zmírnit tím, že tyto lidi informujete o Vaší nemoci a o tom, jak si mají při záchvatu počínat.
Malý epileptický záchvat
Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, nejčastěji dochází k částečné nebo úplné ztrátě kontaktu s okolím. Postižený může mít nepřítomný pohled, neodpovídat na otázky nebo odpovídat špatně, může opakovat určité zvuky nebo slova, může polykat, stáčet hlavu nebo oči ke straně, může vykonávat některé automatické pohyby, například si uhlazovat oblečení, kroužit tužkou po papíře, může i přecházet, ale zpravidla neupadne. Z chování je zřejmé, že přesně neví, co se s ním v tu chvíli děje.
Během takového malého epileptického záchvatu by neměl být postižený fyzicky omezován. Nepomáhá utěšování, uklidňování či přemlouvání - v naprosté většině případů není možné záchvat takovým způsobem přerušit, naopak postižený může nevědomě negativně zareagovat (např. na svou obranu).
Vaše pomoc během záchvatu by měla spočívat především v ochraně postiženého před nechtěným poraněním. Je vhodné odstranit z jeho blízkosti všechny předměty, které by mohly být nebezpečné (např. ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako žehlička, nůž, či sklo). Při záchvatu bychom postiženého neměli nechávat o samotě, ale vyčkat do jeho konce, nejlépe až do chvíle, kdy je dotyčný opět při plném vědomí a orientován. To zjistíme jednoduchými otázkami - můžeme se například zeptat na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.
Velký epileptický záchvat
Velký epileptický záchvat znamená, že pacient upadá do bezvědomí, má křeče končetin a těla včetně dýchacích svalů, což vede k poruše dýchání a někdy zmodrání, zpravidla křeč žvýkacích svalů, někdy dojde k zvýšené tvorbě slin, pokousání jazyka a spontánnímu povolení svěračů močového měchýře. U některých pacientů předchází velkému záchvatu příznaky, které člověk s epilepsií zná (aura) a je schopen se sám posadit nebo si lehnout, jindy tyto příznaky může pozorovat okolí - strnulý pohled či strnulé držení těla. U některých lidí s epilepsií se může velký epileptický záchvat postupně rozvinout z malého (viz výše).
Při prvních známkách záchvatu, jako je aura, strnulý pohled či strnulé držení těla, položte postiženého na lůžko nebo na podlahu - zabráníte tím možnému poranění při pádu. Přemístěte všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat (ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako nůž, sklo či žehlička) pokud možno z dosahu postiženého. Pokud všechny takové předměty přemístit nelze (postižený mohl upadnout do bezprostřední blízkosti topení či zdi, do kterých při křečích tluče), pokuste se přesunout přímo postiženého. Uvolněte mu oděv tam, kde je příliš těsný, především u krku - šála, kravata, horní knoflíček u košile. Pokud je to možné, podložte postiženému hlavu něčím měkkým - polštářem, složeným svetrem či mikinou - abyste zabránili zranění hlavy o podložku. Nesnažte se bránit křečím!! Během záchvatu nenechávejte postiženého o samotě, ale snažte se sledovat průběh záchvatu. Důležitá je především doba trvání záchvatu, kterou je vhodné sledovat na hodinkách (pozdější odhady bývají často nadsazené). Po skončení záchvatu křečí uložte postiženého do stabilizované polohy - na bok, obličejem směřujícím k podložce. Ústa pootevřete, vyčistěte a předsuňte dolní čelist. Tato poloha je prevencí udušení slinami či zapadlým jazykem.
Po záchvatu postiženého oslovte - vyzkoušejte jeho reakce a orientaci - opět je možné zeptat se na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.
Někdy je potřeba, aby si postižený mohl po záchvatu, který může způsobit značné vyčerpání, dostatečně odpočinout. Obvykle stačí 1 - 2 hodiny spánku. Jindy je naopak postižený schopen ve velmi krátké době opět normálně fungovat.
Většina lidí s epilepsií průběh svých záchvatů zná a je schopna po probrání říci, co je třeba udělat a jak jim lze nejlépe pomoci.
Pokud záchvat trvá déle než 5 minut, zavolejte rychlou záchrannou pomoc (tel. č. 155). K lékaři je nutné postiženého dopravit také, pokud se po záchvatu necítí dobře nebo se při něm poranil (nejčastější je poranění hlavy a páteře) nebo pokud se jednalo o první záchvat v životě.
Co nedělejte:
Nesnažte se pevným sevřením nebo zalehnutím postiženého bránit křečím.
Nesnažte se násilím rozevírat zaťaté čelisti a nevsouvejte předměty mezi zuby postiženého, tak jak se to dříve doporučovalo pro předcházení prokousnutí jazyka. Čelisti jsou většinou zaťaté v tak silné křeči, že není vůbec možné je otevřít a při násilném otevírání často dochází k poranění dásní či zubů, která se hojí mnohem hůře než prokousnutý jazyk.
Nepokoušejte se záchvat přerušit třesením, poplácáváním, křikem či kříšením. Nejvhodnější je nechat záchvat proběhnout a zasahovat přivoláním rychlé záchranné služby až teprve v případě, kdy trvá déle, než je obvyklé.
Nesnažte se postiženého probudit během spánku po záchvatu.
Co si přeje většina postižených:
Aby jejich okolí zachovalo klid.
Aby jim byl ponechán čas na zotavení ze záchvatu (z velkého obvykle 1 - 2 hodiny).
Aby nebyl přivoláván lékař či rychlá záchranná služba, pokud to není nezbytné.
Žádné zvědavé okukování a pozorování.
Zájem, ale ne lítost.
Lékaře volejte, pokud:
velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
po záchvatu přetrvává zmatenost.
se postižený při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
se jednalo o první záchvat v životě.
Kde hledat informace...
Informace pro tento speciál jsou čerpané z následujících zdrojů, kde najdete i další informace:
cs.wikipedia.org
www.epilepsie.cz
www.ordinace.cz
nemoci.vitalion.cz
www.zdrave.cz
www.fnmotol.cz
pcarena.cz)
Projevy záchvatu často vzbuzují u přítomných pocity nejistoty. Tyto pocity je možné zmírnit tím, že tyto lidi informujete o Vaší nemoci a o tom, jak si mají při záchvatu počínat.
Malý epileptický záchvat
Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, nejčastěji dochází k částečné nebo úplné ztrátě kontaktu s okolím. Postižený může mít nepřítomný pohled, neodpovídat na otázky nebo odpovídat špatně, může opakovat určité zvuky nebo slova, může polykat, stáčet hlavu nebo oči ke straně, může vykonávat některé automatické pohyby, například si uhlazovat oblečení, kroužit tužkou po papíře, může i přecházet, ale zpravidla neupadne. Z chování je zřejmé, že přesně neví, co se s ním v tu chvíli děje.
Během takového malého epileptického záchvatu by neměl být postižený fyzicky omezován. Nepomáhá utěšování, uklidňování či přemlouvání - v naprosté většině případů není možné záchvat takovým způsobem přerušit, naopak postižený může nevědomě negativně zareagovat (např. na svou obranu).
Vaše pomoc během záchvatu by měla spočívat především v ochraně postiženého před nechtěným poraněním. Je vhodné odstranit z jeho blízkosti všechny předměty, které by mohly být nebezpečné (např. ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako žehlička, nůž, či sklo). Při záchvatu bychom postiženého neměli nechávat o samotě, ale vyčkat do jeho konce, nejlépe až do chvíle, kdy je dotyčný opět při plném vědomí a orientován. To zjistíme jednoduchými otázkami - můžeme se například zeptat na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.
Velký epileptický záchvat
Velký epileptický záchvat znamená, že pacient upadá do bezvědomí, má křeče končetin a těla včetně dýchacích svalů, což vede k poruše dýchání a někdy zmodrání, zpravidla křeč žvýkacích svalů, někdy dojde k zvýšené tvorbě slin, pokousání jazyka a spontánnímu povolení svěračů močového měchýře. U některých pacientů předchází velkému záchvatu příznaky, které člověk s epilepsií zná (aura) a je schopen se sám posadit nebo si lehnout, jindy tyto příznaky může pozorovat okolí - strnulý pohled či strnulé držení těla. U některých lidí s epilepsií se může velký epileptický záchvat postupně rozvinout z malého (viz výše).
Při prvních známkách záchvatu, jako je aura, strnulý pohled či strnulé držení těla, položte postiženého na lůžko nebo na podlahu - zabráníte tím možnému poranění při pádu. Přemístěte všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat (ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako nůž, sklo či žehlička) pokud možno z dosahu postiženého. Pokud všechny takové předměty přemístit nelze (postižený mohl upadnout do bezprostřední blízkosti topení či zdi, do kterých při křečích tluče), pokuste se přesunout přímo postiženého. Uvolněte mu oděv tam, kde je příliš těsný, především u krku - šála, kravata, horní knoflíček u košile. Pokud je to možné, podložte postiženému hlavu něčím měkkým - polštářem, složeným svetrem či mikinou - abyste zabránili zranění hlavy o podložku. Nesnažte se bránit křečím!! Během záchvatu nenechávejte postiženého o samotě, ale snažte se sledovat průběh záchvatu. Důležitá je především doba trvání záchvatu, kterou je vhodné sledovat na hodinkách (pozdější odhady bývají často nadsazené). Po skončení záchvatu křečí uložte postiženého do stabilizované polohy - na bok, obličejem směřujícím k podložce. Ústa pootevřete, vyčistěte a předsuňte dolní čelist. Tato poloha je prevencí udušení slinami či zapadlým jazykem.
Po záchvatu postiženého oslovte - vyzkoušejte jeho reakce a orientaci - opět je možné zeptat se na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.
Někdy je potřeba, aby si postižený mohl po záchvatu, který může způsobit značné vyčerpání, dostatečně odpočinout. Obvykle stačí 1 - 2 hodiny spánku. Jindy je naopak postižený schopen ve velmi krátké době opět normálně fungovat.
Většina lidí s epilepsií průběh svých záchvatů zná a je schopna po probrání říci, co je třeba udělat a jak jim lze nejlépe pomoci.
Pokud záchvat trvá déle než 5 minut, zavolejte rychlou záchrannou pomoc (tel. č. 155). K lékaři je nutné postiženého dopravit také, pokud se po záchvatu necítí dobře nebo se při něm poranil (nejčastější je poranění hlavy a páteře) nebo pokud se jednalo o první záchvat v životě.
Co nedělejte:
Nesnažte se pevným sevřením nebo zalehnutím postiženého bránit křečím.
Nesnažte se násilím rozevírat zaťaté čelisti a nevsouvejte předměty mezi zuby postiženého, tak jak se to dříve doporučovalo pro předcházení prokousnutí jazyka. Čelisti jsou většinou zaťaté v tak silné křeči, že není vůbec možné je otevřít a při násilném otevírání často dochází k poranění dásní či zubů, která se hojí mnohem hůře než prokousnutý jazyk.
Nepokoušejte se záchvat přerušit třesením, poplácáváním, křikem či kříšením. Nejvhodnější je nechat záchvat proběhnout a zasahovat přivoláním rychlé záchranné služby až teprve v případě, kdy trvá déle, než je obvyklé.
Nesnažte se postiženého probudit během spánku po záchvatu.
Co si přeje většina postižených:
Aby jejich okolí zachovalo klid.
Aby jim byl ponechán čas na zotavení ze záchvatu (z velkého obvykle 1 - 2 hodiny).
Aby nebyl přivoláván lékař či rychlá záchranná služba, pokud to není nezbytné.
Žádné zvědavé okukování a pozorování.
Zájem, ale ne lítost.
Lékaře volejte, pokud:
velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
po záchvatu přetrvává zmatenost.
se postižený při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
se jednalo o první záchvat v životě.
Kde hledat informace...
Informace pro tento speciál jsou čerpané z následujících zdrojů, kde najdete i další informace:
cs.wikipedia.org
www.epilepsie.cz
www.ordinace.cz
nemoci.vitalion.cz
www.zdrave.cz
www.fnmotol.cz
pcarena.cz)